na Blog.cz

Takže mám další diplom za bleskovku od Oweser!!!!

Moc děkuji=)

"Bojíš se?" zeptal se Daniel. Měl hlavu nakloněnou na stranu a jeho světlé vlasy cuchal vánek. Držel ji kolem pasu. Jeho stisk byl zároveň pevný ale i jemný a lehký jako hedvábná křídla. Svými prsty se ho držela za krkem.

Byla vystrašená? Samozřejmě že ne. Byla s Danielem. Konečně. V jeho náruči. Lepší otázka, která se jí vynořila vzadu v mysli byla: Měla by mít strach? Nebyla si jistá. Ani nevěděla, kde je.

Cítila ve vzduchu déšť. Byl blízko. Ale ona a Daniel byly suchý. Cítila, jak jí dlouhé bílé šaty sahají až dolů ke kotníkům. Bylo tam jen trochu světla. Luce cítila bodavou lítost nad tím, že zapadá slunce. Jako kdyby ho tím mohla nějak zastavit. Nějak věděla, že tyhle závěrečné světelné paprsky byly drahé jako poslední kapky medu ve sklenici.

"Zůstaneš se mnou?" zeptala se. Její hlas byl slyšet jen jako ten nejtenčí šepot. Téměř zanikl ve stenu hromu. Poryv větru kolem nich zavířil a Luce spadly vlasy do očí. Daniel si ji přitáhl ještě těsněji k sobě. Mohla dýchat v jeho dechu. Cítila jeho kůži na té její.

Dostali se až do zadní části knihovny, kde bylo všech 999 knih uspořádaných do jedné police barvy cínu. Penn se přikrčila a přejela prstem po hřbetech knih. Luce cítila chvění, jako by jí někdo přejel prstem po krku. Otočila hlavu a uviděla šedý pramínek. Ne černý, jaké byly obvykle stíny. Tenhle byl lehčí a tenčí. Ale stejně nevítaný.

Dívala se doširoka rozšířenýma očima, jak se stín natáhnul do dlouhého pramenu přímo nad hlavu Penn. Postupoval pomalu, pramen byl tenký jako jehla. Luce nechtěla ani přemýšlet o tom, co by se stalo, kdyby se to dotklo její kamarádky. Poprvé se jí dotkly stíny v posilovně. Stále se ale cítila porušená a špinavá. Nevěděla, co jiného by měla udělat.

"Na co čekáš?" zeptala se Penn sotva sekundu potom, co Roland s Danielem odešel. "Pojďme." Zatahala Luce za ruku.

"Jít, kam?" zeptala se Luce. Její srdce stále zběsile bušilo z jejího rozhovoru s Danielem. A z pohledu na něj, jak odchází. Tvar jeho svalnatých ramen se zdál být větší, když ho viděla odcházet.

Penn lehce zaklepala Luce na stranu hlavu. "Haló? Knihovna-jak už jsem ti oznámila ve svém vzkazu ..." Podívala se prázdný výraz v tváři Luce. "Tys nedostala ani jeden z mých vzkazů viď?" Frustrovaně kopla nohou. "Já je ale podala Toddovi, aby ti je přes Cama podal."

V pondělí večer stála slečna Sophia na pódiu v největší třídě v Augustine. Pokoušela se dělat rukama loutky. Tohle bylo takzvané last-minute sezení pro studenty ve její třídě, kde učila náboženství. Luce měla co dohánět. Vynechala celý měsíc třídy.

To vysvětlovalo, proč byla jediná, která nepředstírala, že si dělá poznámky.

Žádný z ostatních studentů si dokonce ani nevšimli, že za westernovými okny pomalu zapadá slunce. Slečna Sophie rozsvítila. Luce na sobě nechtěla dát znát, že koutkem oka stále pokukuje po zaprášených žaluziích.

O vteřinu později se dveře v místnosti otevřely a světlo z haly osvětlilo schodiště. Chodbou se ozývaly kroky. Luce cítila, jak jí Penn chytá za zadní stranu jejího trička. Pomalu jí přesunula k zadní polici. Čekaly se zadrženým dechem. Luce v rukou svírala Danielův soubor. Byly v pasti.

Luce měla zavřené oči. Očekávala nejhorší, když najednou uslyšely melodický hukot, který naplnil pokoj. Někdo zpíval.

"Doooo da da da dooo," ženský hlas si tiše broukal. Luce natahovala krk a mezi dvěma krabicemi plných souborů, uviděla starší ženu s malou baterkou, připevněnou na čele. Vypadala jako horník. Slečna Sophia. Nesla dvě velké krabice. Jednu postavila na horní polici, takže z ní bylo vidět jen zářící čelo. Chodila tak lehce, jako by byly krabice naplněny jen lehkými peříčky a ne těžkými soubory.

Penn sevřela Luce ruku, zatímco sledovaly, jak slečna Sophia umisťovala bednu na prázdnou polici. Vytáhla tužku a napsala si něco do bloku.

Když Luce odpověděla na zaklepání na její dveře v sobotu ráno, Penn jí padla do náruče. "Kdo by si pomyslel, že když otevřeš dveře, vypadnu z nich na tebe zrovna já, viď," omlouvala se a rovnala si brýle. "Měla bych přestat zapomínat, že se o kukátko neopírá. No nic. Mimochodem," dodala a rozhlédla se kolem. Přešla k oknu nad postelí Luce. "Není to tu špatný. Mínus ty barvy a tak."

Luce stála za ní a dívala se na hřbitov. Pohled jí padl na starý dub, kde měla piknik s Camem. Pak si vzpomněla na místo, které odsud nebylo vidět. Místo, kde jí s Danielem přišpendlila socha na zem. Anděl pomsty, který po nehodě záhadně zmizel.

"Chystáš se teď někam?" zeptal se Cam a sundal si červené plastové brýle.

Objevil se u vchodu Augustina tak náhle, že do něj Luce skoro vrazila. Nebo tam už možná chvíli byl a ona si ho prostě ve snaze, co nejrychleji se dostat do třídy, nevšimla. Ať tak či onak, srdce jí začalo bít rychleji a dlaně se jí začaly potit.

"Ehm, do třídy?" odpověděla Luce. Kam by asi tak měla jít? Měla obě ruce plné starých knih na hodinu a nedokončeného úkolu z náboženství.

Byla vhodná chvíle pro to, omluvit se za to, že se minulou noc tak vypařila. Ale ona to nedokázala udělat. V šatně netekla teplá voda, takže se musela táhnut celou cestu zpátky až ke kolejím. To co se stalo po párty nebylo důležité. Už ne. Nechtěla to ještě víc rozpitvávat-zvlášť ne teď, když se před Danielem tak ztrapnila.

Taky ale nechtěla, aby si Cam myslel, že je na něj hrubá. Jen kolem něj chtěla projít a být sama. Rozpaků už bylo od dnešního rána dost.

Tak co kočky jak dneska??? Mno my dneska psaly z ekonomiky...a naštěstí to nebylo až tak moc těžké..jenže já zapomněla na 3 blbosti..tak doufám, že to bude ještě dvojka=) Jinak mě upe ve škole nasrali!!!Odpadla nám němina kterou máme poslední hodinu...a před mí máme ještě bazén, ale víc jak polovina je uvolněno..mno a my chtěly aby nás pustili domů před bazénem, ptž druhá polovina už po bazénu nic nemá a uvolnění můžou normálně domů...jasně že nás nepustili!!!Takže jsme tam seděly jak trubky a přitom jsme mohly být už dávno doma!!!Upe nespravedlnost!!!! hnus velebnosti!!!!

Snídaně: kakao

Svačina: jogurt tesco

Oběd: vaječná omeleta(2vajíčka), mini troška kečupu, 5pl kuř. šunky, 4 kolečka vysočiny, 2pl tvrdého sýru

Svačina: nic

Večeře: 1 korbačík, 1pl sýru, 1pl šunky, 5 koleček vysočiny

Jo vím , dneska je toho nějak moc...ale naštěstí jsem ničím zatím neporušila...snad jen tím, že toho bylo víc než obvykle...=(

V jasný a velmi brzký čtvrtek ráno na chodbě zapraskalo v reproduktoru a na chodbě před pokojem Luce se ozvalo: "Pozor, školáci!"

Luce se převalila a zasténala. Tak silně, jak jen mohla, si přitiskla polštář přes hlavu, aby trochu ztišila hlas Randy, který se ozýval přes rozhlas.

"Máte přesně devět minut na to, abyste se všichni dostavili do tělocvičny na vaší každoroční zkoušku tělesné zdatnosti. Jak víte, nás pohled na opozdilce je špatný a uškodí to jejich hodnocení, takže se rychle dostavte a buďte připraveni."

Zkoušku tělesné zdatnosti? Hodnocení? V šest třicet ráno?

"Už mě nikdy takhle nesmíš vyděsit!" vynadala Callie Luce ve středu večer. Bylo to těsně před západem slunce a Luce stála v telefonním koutku. Byl mrňavý, stísněný a stál uprostřed ředitelny.

Mělo to do soukromí daleko, ale alespoň se kolem nikdo nepoflakoval. Stále jí bolely paže z jejího včerejšího trestu a její hrdost byla zraněná z toho, jak Daniel utekl v moment+, kdy já vytáhli z pod sochy. Ale pro těchhle patnáct minut se Luce snažila vytlačit všechno ze své mysli, aby nasákla každé úžasné slovo její nejlepší kamarádky a mohla jí v tomhle čase říct co nejvíc. Cítila se dobře, když slyšela pronikavý hlas Callie. Luce se nikdy nestarala, že Callie skoro řve.

"Slíbily jsme si, že nebude ani hodina, kdy bychom spolu nějak nemluvily," pokračovala dál vyčítavě. "Myslela jsem, že tě někdo snědl zaživa! Nebo že jsi uvázla v izolaci nějaké svěrací kazajky, ve které si ani nemůžeš podrbat tvář. Sakra, myslela jsem si, že jsi vstoupila do devátého kruhu-"

Mno jak už všichni asi víte, tak jsem se zbláznila do trilogie o Luce a Danielovi...Dess jsem taky zaměřila na tento příběh...a musím říct že po dlouhé dřině...asik 2 hoďky...vím, některé se dessem srbete i víc a jsou upe dokonalé...¨ten můj sice není až tak dokonalý...ale musím říct, že pomalu ale jistě přicházím na různé triky jak propojit obrázky atd... Na dess jsem si stáhla asi milion obrázků, ale použila jich jen pár...tak nwm jestli je nechat na další des...ale asi jo...už budu přemýšlet a pomalu makat na Vánočním dessu abych vás všechny upe ohromila!!!Prostě tenhle Vánoční dess musí být perfektní a podle mých představ=)

Tenhle dess se mi moc líbí a musím se pochválit že se mi i celkem povedl...ale není dokonalý...jsou na něm viditelné mouchy, které se mi už opravdu nechcou odstraňovat...tak snad je překousnete a pak si užijete dokonalý Vánoční dess=)

Tak zatím kočky!!!

Vaše Teujfel =o*

Ahojky holky tak co jak bylo dneska??? Mno musím říct, že konečně držím tu dukanovku, tak jak bych měla...a možná i ještě o něco lépe=) Je to už čtvrtý den a já ještě nic neporušila=) Tak snad to nezakřiknu a tentokrát vydržím až do konce=) Jinak jsem si všimla, že Vás knížka moc nezaujala, tak když tak mi napiště jestlil ji někdo z vás čte nebo ne...ať sem zbytečně nedávám články, které stejně nikdo nečte=) Jo, málem bych zapomněla - jídleníčky budou tak trochu o den pozadu...večer se na kompa dostanu jen málokdy a když si naplánuju jídelák, tak to nikdy nedopadlo dobře...=) Tak tady je za včerejšek:

Snídaně: nic

Svačina: nic

Oběd: 1pl kuřecí šunky

Svačina: 100g kuřecích pečených prsíček(bez kůže samozřejmě)

Večeře: 4pl kuřecí šunky, 2 korbačíky

Pohyb: 30min rychlá jízda na kolečkových

Mno jinak už pracuju na novém designu...mám upe úžasnou představu, ale ne a ne se mi to provést v reálu...tak jsem sama zvědavá jak mi to dopadne=) Mno nic musím se jít učit...tak zatím čago belo!!!!

Ahhh, úterý. Vaflový den. Tak dlouho, jak si jen Luce pamatovala, vždycky letní úterý znamenalo čerstvou kávu, překypující misky s malinami a šlehačkou a talíře plné zlatavých, křupavých vaflí. I letos v létě, i když s ní začali její rodiče jednat trochu se strachem, byl vaflový den věc, se kterou mohla počítat. Mohla by se v úterý ráno válet v posteli, a i kdyby si nebyla ničeho jiného vědoma, instinktivně by věděla, co za den bylo.

Luce začuchala. Pomalu přicházela k rozumu. Pak začichala s trochu větší chutí. Ne, necítila žádné vaflové těsto, jen kyselý zápach oprýskaných nátěrů. To jí úplně probudilo a ona se ocitla v jejím stísněném pokoji na koleji. Vypadalo to tu, jako by to tu někdo připravil do show, renovace domů. Pondělní dlouhá noční můra se k ní vrátila: kapitulace jejího mobilního telefonu, incident se sekanou, Molly se smrtícím pohledem v jídelně, dotek Daniela v knihovně. Co se mu stalo, že byl tak zatrpklý? Luce neměla ponětí.

Luce zatočila dolů do zatuchlé místnosti, která vedla k jejímu pokoji. Vlekla červenou Camp Gurid tašku s popruhem, pod kterou se lámala v kolenou. Stěny tu byly barvy zaprášené tabule-a celé místo bylo až podivně tiché, až na příšerné hučení zářivky, visící z vodou potřísněného, kazetového stropu.

Luce byla překvapená, že vidí tolik zavřených dveří. Když byla na Doveru, vždycky si přála víc soukromí. Na celé koleji se celý den rozléhala hudba z různých párty. Nemohli jste jít do svého pokoje, abyste nezakoply o dívky, které seděly na schodech se zkříženýma nohama a ve stejných džínách nebo abyste nenarazili na líbající se pár, opírající se o zeď.

Ale na Sword&Cross ... dobře, třeba už začínají pracovat na své třiceti stránkové eseji ... tu byla mnohem uzavřenější společnost lidí.