Chceš se stát mým SB??? Přihlaš se → TADY



Chceš se stát celebritou??? Tak klikni → TADY

.(c)žabičkaa-(c)žabičkaa-(c)žabičkaa-(c)žabičkaa


Deník anorektičky 2.díl

22. května 2008 v 14:40 | Teujfel |  Deník anorektičky
Milý deníčku, musím se ti svěřit se svou nepřekonatelnou závistí a žárlivostí. Jsou to zhruba 2 hodiny, co k nám na oddělení byla přijata nová dívka ( anorektička ), bože má tak nádherně štíhlou postavu, nemohu si pomoc , ale moc jí to závidím. Připadám si oproti ní tak strašně tlustá. Nemohu z ní spustis oči. Neustále si ji prohlížím. Její tělo je jak vystřižene z anatomického atlasu, ta kůže přiléhající snad ke všem kostičkám těla se mi prostě líbí. Ačkoliv ráno ručička na mé váze ukazovala ohavných 36kg, tak ona ji určitě bude mít nižší. Ach jo. Co jsem tady, tak mě tu vykrmili už o 5 kg.

Brrrr je mi zima a navíc se mi chce spát a to uplynuly pouhe 3 hodiny od mého probuzení.
Opět slyším zvonek naší jídelny. ,,Děvčata svačina'' - tak tohle spojení nesnáším, ale co se dá dělat, musím být poslušná, abych mohla co nejdříve domu, mám tam kamaradky a rodinu, vlastně popravdě mě ani ty kamarádky nepřitahujou, ale už se chci konečně zavřít a přemýšlet a hlavně mě nebude nikdo nutit do jídla. Doma se to dá nějak obcházet, ale tady? Nepřipadá v úvahu, žádné zvracení nebo vyhazování jídla. Nechci ale už rodiče balamutit, ale chci být hubená, ach jo, chci moc. Ještě pár úprav a běžím do jídelny, při česání vlasů mi jich snad zase polovina zůstala v ruce a v kartáči, co to je proboha? Ne ja už nechci, vždyt už nebudu mít vlasy. Každé česání vlasů mě dostává do šílených depresí. Raději si vlasy moc nečešu, protože ten pohled na mrtvé mé vlasky mě ničí, už tak jich mám každé ráno spousta na polštáři.
Svačina: Bílí rohlík s máslem a marmeládou a k tomu hrnek kakaa.
Bleeeeee
No, když si to přiznám, ačkoliv je to hodně těžké tak mi to jídlo vlastně chutná, ale cítím k němu odpor jen z duvodu toho, že mi to ničí mou krásnou postavu. Když budu jíst nebudu tak krásná. Je to vůbec krása? Bože, co se to semnou děje. Moje hlava a tělo mě vůbec neposlouchají. Zhltnu rohlik a hrnek kakaa na jeden nádech. Je to vě mě a já mám pocit, že potřebuji jíst další a další :-( :-( :-(
Nepřekonatelná chut a potřeba se přejíst. Po tváři mi opět tečou proudy slz. Zklamala jsem sama sebe a hlavně moji kamaradku Anu. Bože začínám asi poznávat Aninu blízkou kamarádnu Miu - neeeeeeeee prosím, jen to ne.
Po svačině musíme 20 minut ještě sedět u stolu a debatovat. Pořád jsem se rozhlížela jestli nová pacientka dorazí na svačinu, ale zatím nic. Třeba přijde na oběd, musím se sní skamarádit a popovídat, hrozně mě fascinuje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama