.:Teujfel:. - Články

6.5.

Sun, 06 May 2012 19:09:52 +0200

Ahojky tak dneska zase flákačka u kámošky a co vy??:D:D:D

Mno ale dneska jsem se teda moc neopálila...byla mi zima a oblačno, takže chvilku jsem se pekla a chvilku kosla tak jsem se na to vykašlala...moje nervy fakt...O_o Jinak meilík jsme musela dneska poslat znovu ptž jsem špatně opsala adresu...=( mno jsem teda zvědavá...:D:D:D jinak jídelák dneska nic moc...na to že je úplněk žeru jako hovado...=(

Snídaně: nic - dlouho jsem spala

Svačina: hrnek syrovátky

Oběd: miska rýže, hořčičná omáčka a kuřecí kousky

Svačina: banánek v čokoládě, hrnek syrovátky

Večeře: hrnek syrovátky

Dnešní pohyb stál taky za nic tak snad zítra půjdem na koně...at mám aspoň nějaký ten pohyb...=)

Lidi mě se táááák strašně nechce jít od kamarádky domů!!! A zítra do školy už vůbec...=( kdybych měla doma aspoň net...bych se věnovala blogu....=(

Mno nic lidičky, tak se tu mějtě pěkně a buď se ozvu zítra večer nebo v úterý...

Tak se zatím mějte fanfárově...=)

Vaše Teujfel =o*

Malá inspirace ;o)

Sun, 06 May 2012 18:57:21 +0200

Dokázaly to ony, tak proč by jsme to nedokázaly taky??!!!

5.5.

Sun, 06 May 2012 17:39:14 +0200

Ahojky, tak včerejšek se mi podle mě celkem podařil...mno až na tu pizzu večer...=( Na noc jsem jela ke kamarádovi...:D A ne, je to opravdu jen kamarád...upe suprově jsme pokecali...strašně dlouho jsme se neviděli...a pak jsem se celý den u kamarádky válela na zahrádce a opalovala se...holky musím vám říct, že jsem upe luxusně opálená...upe wuááá:D:D:D Já vím je to upe normáka..ale já nebyla opálená už 5 let!!!:D Mno až trochu zhubnu určo sem dám foto...:D:D:D

Snídaně: nic vstávala jsem hooodně pozde

Svačina: hrnek syrovátky

Oběd: nic

Svačina: kousíček pizzy(kámoška si objednala pizzu, tak jsem ji ukradla jeden ten malý trojúhelníček...)

Večeře: hrnek syrovátky

Pohyb nebyl skoro žádný, jen cestování z jednoho konce města na druhý....:D

Tak zatím papa

Vaše Teujfel =o*

4.5.

Fri, 04 May 2012 23:20:27 +0200

Ahojky!! Tak dnešek se mi podle mě vydařil...=) Ve škole upe pohodička. Celej den jsme skoro nic nedělali a poslední hodinu jsme všichni zdrhli...:D:D:D S jídlem je to dneska taky lepší...=) Už to konečně začínám omezovat...=) Akorát pohybu jsem měla dneska málo...mno spíš žádný...=(

Snídaně: 2 suchary s paštikou

Svačina: ochucený tvaroh-jarní zelenina, 4 rohlíky

Oběd: snickers

Svačina: nic

Večeře: hrníček syrovátky

Jinak chci napsat email jedné nejmenované kapele a pozvat je na kamarádčinu oslavu...Vím, že nemám absolutně žádnou šanci...beztak se to k nim ani nedostane a ani si to nepřečtou, ale tak jistá naděje tu pořád je...co kdyby náhodou...Náhoda je blbec že...:D:D:D Mno tak uvidím...napsat jim email mě nezabije...=) Chtěla bych kamarádku strašně moc překvapit a hlavně vidět její reakci a to jak se bude tvářit...:D:D:D no prostě pořádný šok...:D:D:D Tak mi držte palce ju??=)

Mno nic jdu jim dopsat ten meil a uvidíme...:D:D:D Hlavně nesmím být moc naivní a doufat v to, že se ozvou...:D

Zatím pa

Vaše Teujfel =o*

SBééé

Thu, 03 May 2012 12:09:39 +0200

Tak jsem už protřídila mé SBéééčka... Je mi líto, že plno z Vás svůj blog zrušilo...=( Ale snad se Vám daří lépe...=) Jinak kdo by se chtěl stát mým Sbééé tak klidně piště, moc ráda spřátelím...=)

Jinak dneska se už na net asik nedostanu, ale v průbehu zítřka a víkendu už tu budou přibývat nové zajímavé články, tak se máte na co těšit...=)

Zatím pa pa

Vaše Teujfel =o*

2.5.

Thu, 03 May 2012 10:57:19 +0200

Ahojky všichni!!

Tak včerejšek se taky moc nepodařil...žrala jsem jako hovado...mno děs...OMG kdy už se konečně vzpamatuju!!!!

Jídelák:

Snídaně: 2 suchary s paštikou

Svačina: nic

Oběd: suchar se šunkou

Svačina: miska kyselého zelí

Večeře: jablečná buchta s posypkou

2. Večeře: lasagně cca 10x10 =(

Mno jediné co mě uklidňuje je to, že jsem přes den nachodila tak 5 km rychlou chůzí...možná 6... Jelikož jsou maturity tak nás "vyhodili" ze školy a šli jsme na procházku kolem řeky... a odpoledne jsem se šla s kamarádkou podívat na kobylu kterou má začít jezdit...a snad mě konečně i naučí jezdit na koni a tak trochu jsme za¨bloudily a potom jsme šly ke mě 3km pěšky...to jediné mě malinko uklidňuje...ale i tak to nic nemění na tom, že jsem hovado...

Dneska jsem doma...mám volníčko, tak chci doma trochu pouklízet a konečně začít cvičit...:D:D:D:D:D

Tak se zatím držte....

Vaše Teujfel =o*

1.5.

Tue, 01 May 2012 23:54:05 +0200

Ahojky všichni, tak už konečně dodělávám dess a snad ho sem ještě dneska v noci dám..=) Jinak mám zítra v plánu konečně protřídit SBéé a upravit některé údaje, které už bohužel nejsou pravdivé...=( Jinak po dlouhé době sem dávám dnešní jídelák...ale nezděste se je to opradu katastrofa...:D:D Jo a jak jste prožili volno a nádherně teplé dny?? Doufám, že jste je prožili, stejně jako já v dobré náladě a pohodičce=) Musím přiznat, že jsem se za ty 4 nebo za 5 dní pěkně opálila...=) Po těch X letech co jsem nebyla na sluníčku se musím pochlubit, že mám upe drsný odstín hnědé...upe se mi to líbí...:D:D:D Mno a teď ten jídelníček...=)

Snídaně: miska krupice

Svačina: nic

Oběd: špagety s lečem a sýrem

Svačina: sežrala jsem asik půl nanukáče... =(

Večeře: miska hovězí polévky ze sáčku

Ano je to naprosto příšerný!!!Ale od zítřka začnu zase poctivě s hladovkou...bude to těžké, ale pro krásu se musí trpět a já vím, že to zvládnu...!!!Musím už kvůli sobě!!!=) Takže mi lidičky držte palce!!!=)

Zatím papa

Vaše Teujfel =o*

Back!!!

Mon, 30 Apr 2012 13:37:22 +0200

Ahojky všichni!!!

Tak konečně jsem zpět....trvalo to strašně dlouho já vím...ale konečně na Vás budu mít aspoň trošičku času, takže se připravte na nové povídky, nové zajímavé články a moje hubnutí...ano bohužel jsem zase na začátku...spíš jsem na tom ještě hůř...=( Takže teď se jdu vrhnout na design a protřídit SBééé...musím zjistit která z Vás už blog smazala apod....=)

Tak zatím pa a držte mi palce..=)

Vaše Teujfel =o*

Diplomek

Mon, 07 Nov 2011 16:05:03 +0100

Takže mám další diplom za bleskovku od Oweser!!!!

Moc děkuji=)

Lauren Kate: Pád 17.část

Fri, 04 Nov 2011 19:00:00 +0100

kapitola 11

DSRNÉ PROBUZENÍ

"Bojíš se?" zeptal se Daniel. Měl hlavu nakloněnou na stranu a jeho světlé vlasy cuchal vánek. Držel ji kolem pasu. Jeho stisk byl zároveň pevný ale i jemný a lehký jako hedvábná křídla. Svými prsty se ho držela za krkem.

Byla vystrašená? Samozřejmě že ne. Byla s Danielem. Konečně. V jeho náruči. Lepší otázka, která se jí vynořila vzadu v mysli byla: Měla by mít strach? Nebyla si jistá. Ani nevěděla, kde je.

Cítila ve vzduchu déšť. Byl blízko. Ale ona a Daniel byly suchý. Cítila, jak jí dlouhé bílé šaty sahají až dolů ke kotníkům. Bylo tam jen trochu světla. Luce cítila bodavou lítost nad tím, že zapadá slunce. Jako kdyby ho tím mohla nějak zastavit. Nějak věděla, že tyhle závěrečné světelné paprsky byly drahé jako poslední kapky medu ve sklenici.

"Zůstaneš se mnou?" zeptala se. Její hlas byl slyšet jen jako ten nejtenčí šepot. Téměř zanikl ve stenu hromu. Poryv větru kolem nich zavířil a Luce spadly vlasy do očí. Daniel si ji přitáhl ještě těsněji k sobě. Mohla dýchat v jeho dechu. Cítila jeho kůži na té její.

"Navždy," řekl šeptem. Sladký zvuk jeho hlasu ji naplnil.

Měl na levé straně čela malý škrábanec, ale ona na něj zapomněla, když vzal Daniel do rukou její tvář a přitáhl si ji blíž. Naklonila hlavu dozadu a cítila, jak je celé její tělo malátné očekáváním.

Konečně. Konečně se jeho rty sklonily k těm jejím s naléhavostí, která jí vzala dech. Políbil ji, jako by patřila jen jemu. Bylo to tak přirozené, jako by bal jen nějakou jeho dlouho ztracenou částí, kterou si mohl konečně vzít zpět.

Pak začalo pršet. Promočilo to jejich vlasy, jejich tváře a voda se jim dostala až do úst. Déšť byl teplý a opojný, jako polibky sami.

Luce mu sjela rukama na záda, aby si ho přitáhla blíž. Její ruce sjely po něčem sametovém. Přejela přes to jednou rukou a pak i druhou. Hledala, kde to končí. Nakonec se podívala na Danielovu zářící tvář.

Něco za ním bylo rozvinuté.

Křídla. Lesklá a duhová. Pomalu s nimi pohnul. Bez námahy. Zářily v dešti. Už je přece viděla, možná. Nebo něco jim podobného.

"Danieli," řekla a zalapala po dechu. Křídla se dostala do jejího vidění i do její mysli. Zdálo se, že hrají milióny barev. Rozbolela jí z toho hlava. Snažila se dívat jinam, kamkoli jinam. Na všech stranách vedle Daniela byla nekonečná růžová a modrá obloha prosvícená sluncem. Dokud se nepodívala dolů. To byla poslední věc, kterou viděla.

Zem.

Tisíce metrů pod nimi.

Když otevřela oči, bylo světlo v místnosti příliš jasné a její kůže příliš suchá. Navíc cítila nesnesitelnou bolest v zadní části hlavy. Obloha byla pryč, stejně i Daniel. Byl to jen další sen.

Najednou se ucítila téměř nemocná touhou.

Byla v místnosti s bílými stěnami. Ležela na nemocničním lůžku. Kolem ní byl tenký papírový závěs, který byl zatažený jenom napůl, který jí měl oddělovat od rušného světa na druhé straně.

Luce se opatrně dotknula citlivého místa na krku a zakňučela.

Snažila se dostat z postele. Nevěděla, kde byla, ale měla pocit, že už nebyla ve Sword&Cross. Její rozvlněné bílé šaty se ukázaly být pytlovitými šaty z nemocnice. Cítila, jak se každá část snu vytrácí-přesto ta křídla. Byla tak skutečná. Když se jich dotknula, byly tak sametové a živé.

Její žaludek. Sevřela a rozevřela pěsti. Naplnila jí příšerná prázdnota.

Někdo ji uchopil a stisk pravou ruku. Luce rychle otočila hlavou a trhla sebou. Myslela si, že byla sama. Gabbe seděla na okraji vybledlé modré židle, která se zdála až nechutně podobná barvě jejích očí.

Luce se chtěla odtáhnout -nebo aspoň čekala, že se bude chtít odtáhnout- jenže Gabbe jí věnovala ten nejteplejší úsměv, který v ní vyvolal pocit bezpečí. Uvědomila si, že je ráda, že není sama.

"Kolik z toho byl jen sen?" zamumlala.

Gabbe se zasmála. Měla vedle sebe na stole kelímek s krémem na ruce. Začala ho roztírat do ruky Luce, která v posteli ucítila vůni citrónu. "To záleží na tom, co se ti zdálo." řekla a masírovala Luce prsty. "Ale sny nevadí. Vím, že vždycky, když cítím, že se mi svět otáčí vzhůru nohama, jdu na manikúru."

Luce se na ní podívala. Ona sama nikdy na nehty moc nebyla, ale sova Gabbe jí připomněla to, co vždy říkala její máma. Vždycky navrhovala, ať jdou spolu na manikúru, když měla Luce špatný den. Když jí Gabbe pomalu masírovala prsty, Luce uvažovala, jestli jí to celé ty roky nechybělo.

"Kde to jsme?" zeptala se.

"Lullwaterská nemocnice."

Její první cesta mimo akademickou půdu a ona skončí v nemocnici pět minut od domu jejích rodičů. Naposledy tu byla, kdy spadla z kola a tady jí šili loket. Měla tři stehy. Její táta byl pořád s ní. Teď ho ale nikde neviděla.

"Jak dlouho už jsem tady?" zeptala se.

Gabbe se podívala na hodiny, které viseli a bílé zdi a řekla: "Našli tě, když jsi omdlela z inhalace kouře včera večer asi kolem jedenácté. Tohle je standartní postup podle EMTs, když najdou dítě z polepšovny v bezvědomí. Ale neboj se. Randy řekla, že tě odsud brzo odvezou. Jakmile tvoji rodiče dají vše do pořádku-"

"Moji rodiče jsou tady?"

"A mají starost o svou dceru. Roztřepené konečky vpravo dole máš od ondulace tvojí mámy. Jsou v chodbě a topí se v papírování. Řekla jsem jim, že na tebe dám pozor."

Luce zasténala a přitiskla si polštář na obličej. Hluboká bolest v zadní části hlavy se ozvala znovu.

"Pokud je nechceš vidět ..."

Luce nenaříkala kvůli svým rodičům. Ona umírala touhou vidět svoje rodiče. Vzpomněla si na knihovnu-oheň-nové barevné odstíny stínů, které děsivě rostly pokaždé, když je viděla. Vždycky byly tmavé a nevzhledné a i z nich byla nervózní. Včera v noci to ale vypadalo, skoro jako by po ní stíny něco chtěly. A pak tu byla další věc. Levitující síla, která stála za jejím vysvobozením.

"Co je to za pohled?" zeptala se Gabbe. Napínala svojí hlavu a mávala rukou Luce před obličejem. "Na co myslíš?"

Luce nevěděla, co si o náhlé laskavosti Gabbe má myslet. Gabbe nevypadala jako nápomocná zdravotní asistentka, která by lidem kolem sebe dobrovolně věnovala svou pozornost. Navíc tu okolo ani nebyly žádní kluci, jejichž pozornost by si mohla uzurpovat. Gabbe nikdy neměla Luce ráda. Ale co když tu není ze své vlastní vůle?

Ale ani nikdo jako Gabbe nedokáže vysvětlit, co se stalo včera v noci. Hrozné nepochopitelné setkání na chodbě. Ten neskutečný pocit, když byla vedena směrem dopředu temnotou. Divé, přesvědčivé postavy světla.

"Kde je Todd?" zeptala se Luce. Vzpomněla si na strašné oči toho kluka. Když se rozpojili, někdo jí odmrštil a pak ...

Papírová opona se náhle vyhrnula a za ní se objevila Arriane. Měla na sobě in-line brusle a červenobílou uniformu Striper. Krátké vlasy měla stočené na temeni hlavy do mnoha uzlů. Obrátila se k ní s podnosem, na kterém byly tři kokosové skořápky s neonovými party deštníky.

"Tak tady mě máte," řekla hrdelním hlasem. "Nedáte si kokosové mléko - whoa, protáhlé obličeje. Co jsem přerušila?"

Arriane zabrzdila u nohou postele Luce. Natáhla k ní kokos s houpajícím se růžovým deštníkem.

Gabbe vyskočila a chytila kokos jako první. Přičichla si k jeho obsahu.

"Arriane, ona si právě prožila trauma," hubovala jí. "A pro tvoji informaci, právě jsi přerušila téma Todd."

Arriane si od ní chtěla vzít kokos zpět. "Právě proto potřebuje něco, co jí nakopne," namítla a majetnicky držela podnos, zatímco se o kokos prala s Gabbe.

"Fajn," řekla Arriane a nechala Gabbe. "Dám jí svůj starý nudný nápoj." Dala Luce kokos s modrým deštníčkem.

Luce musela být v nějakém post-traumatickém omámení. Jak se tam dostaly tyhle věci? Kokosové skořápky? Deštníčky? Bylo to, jako by nebyla v polepšovně ale spíš v klubu Med.

"Kde jsi vzala všechny tyhle věci?" zeptala se. "Chci říct děkuju, ale-"

"Když je potřeba, spojíme naše zdroje," řekla Arriane. "I Roland pomohl."

Všechny tři si sedly a chvíli pily výborné vychlazené sladké nápoje. Pak už Luce nemohla. "Takže, zpět k Toddovi ...?

"Todd," řekla Gabbe slabým hlasem. "Věc se má tak ... on se jen nadýchal mnohem víc kouře než ty, zlato-"

"Nenadýchal," odplivla si Arriane. "Zlomil si vaz."

Luce zalapala po dechu a Gabbe po Arriane hodila deštníček z pití.

"Co?" řekla Arriane. "Luce to zvládne. Pořád se ještě nezjistili, proč se to stalo?"

"Důkazy jsou stále neprůkazné," řekla Gabbe a dávala důraz na každé slovo.

Arriane pokrčila rameny. "Luce tam byla, musela vidět-"

"Neviděla jsem, co se mu stalo," řekla Luce. "Byli jsme spolu, ale pak nás něco odhodilo od sebe. Měla jsem špatný pocit, ale nevěděla jsem že..." zašeptala. "Takže on je ..."

"Odešel z tohohle světa," řekla tiše Gabbe.

Luce zavřela oči. Chlad, který se jí rozšířil útrobami, neměl nic společného s chladným pitím. Vzpomněla si na Toddovo horečné bouchání na stěny. Zpocené ruce, kterými ji mačkal, když je obklopovaly stíny. Hrozný okamžik, když byli od sebe odtrženi a ona byla příliš slabá na to, aby šla k němu.

Viděl stíny. Teď si tím byla jistá. A zemřel.

Po smrti Trevora neuplynul ani týden, když si k ní našel cestu nenávistný dopis. Její rodiče se snažili všechny dopisy prověřovat dřív, než si stačila přečíst ty jedovaté věci, ale nestačili na to. Některé dopisy byly psány ručně. Některé se skládaly z písmen nalepených vedle sebe, vystřižených z časopisů, ve stylu lidí, kteří si píšou o výkupné. Označili ji za vraha. Čarodějnici. Jména, kterými ji nazývali, by mohly zaplnit celý zápisník a způsobit dost utrpení, aby ji rodiče zavřeli doma na celé léto.

Myslela si, že se téhle noční můry zbavila. Že nechala minulost za sebou, když přišla na Sword&Cross. Už si zvykla na škole, našla si přátele ... ach bože. Zatajila dech. "Co Penn?" zeptala se a kousla se do rtu.

"Penn je v pořádku," řekla Arriane. "Ona je hlavní svědek příběhu toho, jak vznikl oheň. Ona a slečna Sophia se obě dostaly ven. Smrděly jako dým na západě Gruzie. A oblečení na tom nebylo o moc líp."

Luce vydechla. Alespoň nějaké dobré zprávy. Ale pod nemocniční přikrývkou, tenkou jako papír se zachvěla. Brzy přijdou stejné typy lidí, jací přišli potom, co Trevor umřel. Přijdou znovu. Nejen ti, kteří jí psali dopisy. Dr. Sanford. Její kurátor. Policie.

Stejně jako předtím budou očekávat, že s nimi dá celý příběh dohromady. Pamatovala si každý detail. ale samozřejmě, jako předtím, toho nebude schopna. V jednu chvíli byl po jejím boku, jenom kousek od ní. A v té další-

"Luce!" Penn vtrhla do místnosti a držela velký hnědý heliový balón. Byl na něm nakreslený obvaz a u toho napsáno: Nějak to zvládni modrou kurzívou, která se používá v dopisech. "Co se tu děje?" zeptala se při kritickém pohledu, kterým zpražila tři dívky. "Nějaký druh pyžamového večírku?"

Arriane si sundala brusle a vylezla si na postel vedle Luce. Pila dvojitý kokosový nápoj a položila si hlavu na rameno Luce. Gabbe lakovala Luce jasným lakem ruku, ve které nedržela kokosový nápoj.

"Jo," zachichotala se Arriane. "Přidej se k nám, Pennyloafer. Hrajeme pravdu nebo úkol. Můžeš začít."

Gabe se snažila zakrýt její smch elegantním falešným kýchnutím.

Penn si dala ruce v bok. Luce se cítila kvůli ní špatně, ale taky z ní měla trochu strach. Penn vypadala pěkně divoce.

"Jeden z našich spolžáků včera v noci zemřel," formulovala pečlivě Penn. "A Luce mohla být opravdu vážně zraněná." Zavrtěla hlavou. "Jak se vy dvě můžete bavit v době jako je tahle?" Začichala. "Je to alkohol?"

"Ohhh," řekla Arriane a při pohledu na Penn její tvář zvážněla. "Ty jsi ho měla vážně ráda, viď?"

Penn zvedla polštář ze židle za ní a hodila ho na Arriane. Penn měla pravdu. Bylo divné, že Arriane a Gabbe zvládly Toddovu smrt ... tak lehce. Skoro, jako by byly zvyklé, že se tyhle věci stávají pořád. Jako by je to neovlivnilo tak, jak to ovlivnilo Luce. Ale oni nemohli vědět, co věděla Luce o posledních Toddových chvílích. Nemohli vědět, proč se právě teď cítí tak špatně. Poplácala na místo na posteli vedle ní a podívala se na Penn. Pak jí podala to, co zbylo z jejího mrazivého kokosu.

"Šli jsme ven zadním východem a pak-" Luce nemohla říct ani slovo. "Co se stalo slečno Sophii a tobě?"

Penn se nejistě podívala na Arriane a Gabbe, jako by se bála, že budou nepříjemné.. Penn se usadila na okraji postele.

"Jen jsem tam šla a požádala ji o-" Podívala se znovu na obě dívky, pak věnovala Luce vědoucí pohled. "Položila jsem jí nějakou otázku. Nevěděla na ní odpověď, ale chtěla mi ukázat nějakou knihu, kde bych odpověď mohla najít."

Luce úplně zapomněla na její hledání s Penn poslední noc. Zdálo se to tak dávno a tak nedůležité po tom všem, co se stalo.

"Ušli jsme sotva dva kroky od stolu slečny Sophie," pokračovala Penn, "najednou jsem koutkem oka zahlédla obrovský výbuch světla. Chci říct, četla jsem o samovznícení, ale tohle bylo ..."

Všechny dívky se naklonily dopředu. Příběh Penn byl jako z titulního článku novin.

"Někde to muselo začít," řekla Luce a snažila se představit si v mysli slečnu Sophii. "Já jsem si ale nemyslela, že byl v knihovně ještě někdo jiný."

Penn zavrtěla hlavou. "Nebyl. Slečna Sophia musela mít zkrat v lampě. Ať už se stalo cokoliv, oheň měl hodně paliva. Všechny její dokumenty shořely." Kroutila si prsty.

Ale ona je v pořádku, ne?" zeptala se Luce a začala žmoulat lem nemocničních šatů.

"Rozrušená ale v pořádku," řekla Penn. "Nakonec se to uhasilo, ale myslím, že přišla o mnoho důležitých věcí. Když jí řekli, co se stalo Toddovi, myslím, že byla moc otupělá na to, aby jí došlo co se opravdu stalo."

"Možná, že byla příliš otupělá, aby tomu porozuměla," řekla Luce. Tentokrát Luce a Ariiane přikývly na souhlas. "Ví-ví to rodiče Todda?" zeptala se a přemýšlela, jak by na to reagovali její rodiče.

Představila si, jak teď vyplňují papíry v hale. Chtěli jí vůbec vidět? Spojí si smrt Todda s tou Trevorovou ... a povedou stopy tohohle strašného příběhu zase k ní?

"Zaslechla jsem, jak Randy mluví po telefonu s rodiči Todda," řekla Penn. "Myslím, že na ně budou podávat žalobu. Jeho tělo bude ještě dneska posláno zpátky na Floridu."

Cože? Luce polkla.

"Sword&Cross pro něj ve čtvrtek pořádá vzpomínkovou bohoslužbu," řekla tiše Gabbe. "Daniel a já se jí chystáme zorganizovat."

"Daniel?" zopakovala Luce dřív, než se mohla zastavit. Podívala se na Gabbe a zůstala na ní zaraženě zírat. Najednou si opět uvědomila, jak vypadá: růžové rty, blond svůdkyně.

"On byl ten, kdo vás našel včera večer," řekla Gabbe. "Odnesl tě z knihovny do kanceláře Randy."

Daniel ji odnesl? Stejně jako v ... jeho paže kolem jejího těla? Vzpomněla si na svůj sen, na pocit létání, který ji přemohl. Cítila, jak je přivázaná k posteli. Toužila po nebi, po dešti, jeho ústech, zubech, jeho jazyku, který tančí s tím jejím znovu a znovu. Její tvář hořela. Nejprve touhou, potom mučivým vědomím, že se nic z toho nikdy nestane. Ne, když bude vzhůru. Ty krásná oslepující křídla byla jen fantastickou součástí toho snu. V reálném životě ji Daniel jen přinesl do kanceláře Randy. Nikdy ji nechtěl. Nikdy ji nesevřel v náručí. Ne takhle.

"Ehm, Luce, jsi v pořádku?" zeptala se Penn. Ovívala Luce její zarudlé tváře deštníčkem z pití.

"Je mi fajn," řekla Luce. Bylo nemožné, aby dostala ta křídla ze své mysli. Zapomenout na pocit, když vzal do dlaní její tvář. "Jen se stále zotavuju. Myslím."

Gabbe ji poplácala po ruce. "Když jsme slyšeli o tom, co se stalo, šli jsme za Randy, jestli bychom tě nemohli navštívit," řekla a podívala se na ní. "Nechtěli jsme, aby ses probudila sama."

Ozvalo se zaklepání na dveře. Luce čekala nervózní tváře jejích rodičů, ale dovnitř nikdo nevešel. Gabbe vstala a podívala se na Arriane. Nikdo jiný nevstal. "Zůstaňte tady. Zvládnu to."

Luce ještě překonávalo to, co jí řekli o Danielovi. I když to nedávalo žádný smysl, chtěla, aby za těmi dveřmi stál on.

"Jak jí je?" zeptal se šepot za dveřmi. Ale luce ten hlas poznala. Byl to on. Gabbe mu něco zamumlala zpátky.

"Co je to shromáždění?" zavrčela zvenku Randy. Luce pokleslo srdce. Věděla, že tohle znamená, že je konec návštěvních hodin. "Koho tady najdu po konci návštěvních hodin, dostane trest. A ne, Grigorij, nebudu přijímat květiny jako úplatky. Všichni hned do auta."

Po tónem jejího hlasu se Arriane i Penn přikrčily. Pak rychle hodily kokosové skořápky pod postel. Penn hodila deštníky do pouzdra na tužky a Arriane nastříkala do vzduchu vanilkový sprej. Luce jim podala mátové žvýkačky.

Penn se chvíli dusila plovoucím oblakem parfému. Pak se rychle naklonila k Luce a zašeptala: "Jakmile se uzdravíš, najdeme tu knihu. Myslím, že bude pro obě lepší, když se na něco zaměříme a udržíme naší pozornost od toho všeho, co se stalo."

Luce stiskla ruku Penn, jako poděkování a usmála se na Arriane, která vypadala, že je až příliš zaneprázdněná zavazováním svých kolečkových bruslí, než aby je slyšela.

V tu chvíli Randy vrhla do dveří: "Další shromáždění!" vykřikla. "Neuvěřitelné."

"My jsme jen-" začala Penn.

"Na odchodu," dokončila za ni Randy. Měla v ruce kytici bílých divokých pivoněk. Divné. To byly vždycky oblíbené květiny Luce. Muselo být těžké najít je někde tady kvést.

Randy otevřela skříňku pod umyvadlem. Vytáhla z ní malou zaprášenou vázu. Naplnila ji kalnou vodou z kohoutku a hrubě narvala dovnitř pivoňky. Pak je postavila na stůl vedle Luce. "Ty jsou od tvých přátel," řekla, "kteří jsou teď všichni na odchodu."

Dveře byly dokořán a Luce viděla, jak se o jejich rám opírá Daniel. Měl zvednutou hlavu a jeho šedé oči ji s obavami sledovaly. Setkal se s pohledem Luce a věnoval jí malý úsměv. Když si odhrnul vlasy z očí, Luce viděla malý tmavě červený šrám na jeho čele.

Randy vedla Penn, Arriane a Gabbe ven ze dveří. Luce ale nemohla odtrhnout oči od Daniela. Zvedl do vzduchu ruku a pusou na ní něco artikuloval. Myslela si, že to bylo: Je mi to líto. Potom je Randy vystrčila ze dveří.

"Doufám, že tě neobtěžovali," řekla Randy, která stála ve dveřích a nesouhlasně se mračila.

"Ach ne!" Luce zavrtěla hlavou, když si uvědomila, jak moc spoléhala na loajalitu Penn a Arriane. Nevysvětlitelným způsobem jí zvedli náladu. I Gabbe k ní byla laskavá. A Daniel, i když ho sotva viděla, pro ní udělal víc, než mohl vědět. Obnovil její klid. Přišel ji zkontrolovat. Myslel na ni.

"Dobře," řekla Randy. "Protože návštěvní hodiny ještě neskončily."

Opět někdo zaklepal. Luce se zvedla, protože čekala rodiče. Ozval se ovšem jen rázný krok na linu. Za chvíli Luce uviděla slečnu Sophii. Na ramenou měla pověšený tenký, podzimní, barevný kabát. Rty měla namalované tmavě červenou rtěnkou. Za ní šel holohlavý muž v obleku a dva policisté. Jeden baculatý a ten druhý vyhublý. Oba měli zkřížené ruce.

Baculatý policista byl mladší. Posadil se na židli vedle Luce. Ten druhý stál u něj a položil si ruce volně vedle těla.

Plešatý muž přistoupil a nabídl Luce ruku, "Já jsem pan Schultz. Právník Sword&Cross." Luce mu strnule potřásla rukou. "Tito důstojníci se tě chystají požádat, abys jim odpověděla na pár otázek. Nic z toho nebude použito u soudu, jen se snaží potvrdit si podrobnosti z nehody-"

"A já jsem trvala na tom, že tu budu v průběhu výslechu, Lucindo." Slečna Sophia k ní přišla blíž a pohladila jí po vlasech. "Jak se máš drahoušku?" zašeptala. "Byla jsi v bezvědomí. Jsi ještě v šoku?"

"Jsem v pořádku-"

Luce se odmlčela, když zahlédla dvě postavy ve dveřích. Málem se rozplakala, když uviděla tmavé kudrnaté vlasy její matky a jejího tátu s brýlemi z želvoviny.

"Mami," zašeptala příliš tiše, aby jí mohl někdo slyšet. "Tati."

Vrhli se k posteli. Házeli kolem sebe rukama a mačkali ji. Chtěla je tak moc obejmout, ale cítila se příliš slabá. Byla ale mnohem víc klidná, když ucítila známý dotek. Jejich oči vypadaly stejně vystrašeně, jako se cítila ona.

"Miláčku, co se stalo?" zeptala se jí máma.

Nemohla říct ani slovo.

"Řekla jsem jim, že jsi nevinná," řekla slečna Sophia a obrátila se k důstojníkům, aby jim to připomněla. "Nešťastná souhra okolností."

Samozřejmě, že oni měli Trevorovu nehodu napsanou v záznamech. Samozřejmě, že policajti našli ... pozoruhodné souvislosti se smrtí Todda. Luce měla s policisty už praxi. Věděla, že je jejich odpovědi frustrují a naštvou.

Vyhublý policista s dlouhými kotletami vyšel ze stínu. Měl v ruce její otevřený soubor a vypadalo to, že mu věnuje plnou pozornost, protože se na ní ani jednou nepodíval.

"Slečno Priceová," řekl pomalu. Měl jižanský přízvuk. "Proč jste byla vy a pan Hammond sami v knihovně, když všichni ostatní studenti byli na večírku?"

Luce pohlédla na svoje rodiče. Její matka se kousala do rtu a smývala si rtěnku. Její otec měl tvář bílou jako papír.

"Nebyla jsem s Toddem," řekla a nechápala linii výslechu. "Byla jsem s Penn, mojí kamarádkou. A byla tam i slečna Sophia. Todd si něco četl a byl sám. Když začalo hořet, ztratila jsem Penn a Todd byl jediný, na koho jsem narazila."

"Jediný koho jste mohla najít ... abyste udělala co?"

"Počkejte chvíli." Pam Schultz zakročil a přerušil výslech. "Rád bych vám připomněl, že to byla nehoda. Nevyslýcháte podezřelého."

"Ne, já chci odpovědět," řekla Luce. V téhle místnosti bylo tolik lidí, že nevěděla, na koho se má dívat. Našla očima policistu s její složkou. "Co tím myslíte?"

"Jste výbušná osoba, slečno Priceová?" zavřel složku. "Mohla by ses sama nazvat samotářkou?"

"To stačí," přerušil ho její otec.

"Ano. Lucinda je seriózní studentka," doplnila slečna Sophia. "Nikdy neměla s Toddem Hammondem žádný problém. To co se stalo, byla nešťastná náhoda, nic víc."

Důstojník se podíval směrem k otevřeným dveřím, jako by chtěl slečně Sophii naznačit, aby odešla. "Ano, madam. No, ale v případě, že se jedná o dítě z polepšovny, se nemůžete divit, že máme určité pochybnosti, ne vždy výpověď odpovídá-"

"Povím vám všechno, co vím," řekla Luce a sevřela ruce v pěst. "Nemám co skrývat."

Řekla jim všechno, co mohla. Mluvila pomalu a zřetelně, takže už pak znovu nemusela vyprávět rodičům a policisté si stíhali dělat poznámky. Nechtěla se nechat pohltit emocemi. Vypadalo to, že je to přesně to, co všichni očekávají.

Hlavní bylo, že vynechala z příběhu stíny. Řekla, že běželi k zadním dveřím. Našli východ na konci dlouhé chodby. Na schodech spadli a prudce padali z římsy. Ona a Todd oba běželi tak rychle, že nemohli pád zastavit. Pak se Luce těžce udeřila do hlavy a probudila se až o dvanáct minut později. To bylo všechno, co si pamatovala.

Nedala jim moc prostoru pro dohady. Nehodlala jim říct, co si doopravdy pamatovala z té noci.

Když bylo po všem, pak Schultz věnoval policistům pohled ´tak už jste spokojení?´ a vyvedl je. Slečna Sophia se na Luce usmála, jako by se jim podařilo něco nemožného. Matka Luce si dlouze povzdechla.

"Dobře, probereme to na stanici," řekl vyhublý důstojník a zavřel soubor Luce s takovou rezignací, že se zdálo, že tím chce Luce poděkovat za její pomoc.

Pak čtyři policisté odešli a ona zůstala se svými rodiči.

Takhle by asi nemělo vypadat rodinné prostředí. Ret její mámy se třásl a její táta jen polkl.

"Ryndy trvala na tom, že musíš do Sword&Cross ještě dnes odpoledne." řekl její táta. "Nedívej se tak zlato. Lékař řekl, že jsi v pořádku."

"Víc, než dobře," řekla její máma, ale znělo to nejistě.

Její otec jí položil ruku na rameno. "Uvidíme se v sobotu. Je to za pár dní."

V soboru. Zavřela oči. Den rodičů. Těšila se na to od chvíle, kdy přišla na Sword&Cross. Teď bylo ale všechno poznamenané smrtí Todda. Zdálo se, že její rodiče už touží odejít. To byl způsob, jak se chtěli vypořádat s realitou, že je jejich dcera v polepšovně. Byli tak normální. Nemohla je obviňovat.

"Teď si odpočiň, Luce," řekl jí otec. Sklonil se a políbil ji na čelo. "Máš za sebou dlouhou a těžkou noc."

"Ale-"

Byla vyčerpaná. Na chvilku zavřela oči, a když je otevřela, její rodiče už jí mávali ze dveří.

Vzala si z vázy bílý krásný květ a pomalu si k němu přičichla. Obdivovala hluboce vykrajované listy a křehké plátky. V jeho středu byly ještě vlhké kapky nektaru. Květ měl jemnou kořeněnou vůni.

Snažila se představit si, jak by vypadala květina v rukou Daniela. Snažila se představit si, kde k nim přišel a na co myslel.

Byl to takový zvláštní výběr květin. Divoké pivoňky nerostli v Georgii. Neuchytily se ani na otcově zahradě v Thunderboltu. A co víc. Tyhle pivoňky ještě nikdy neviděla. Květy byly velké a jejich vůně jí připomínala něco, co nedokázala pojmenovat.

Lauren Kate: Pád 16.část

Fri, 04 Nov 2011 14:00:00 +0100

10. kapitola 2/2

Dostali se až do zadní části knihovny, kde bylo všech 999 knih uspořádaných do jedné police barvy cínu. Penn se přikrčila a přejela prstem po hřbetech knih. Luce cítila chvění, jako by jí někdo přejel prstem po krku. Otočila hlavu a uviděla šedý pramínek. Ne černý, jaké byly obvykle stíny. Tenhle byl lehčí a tenčí. Ale stejně nevítaný.

Dívala se doširoka rozšířenýma očima, jak se stín natáhnul do dlouhého pramenu přímo nad hlavu Penn. Postupoval pomalu, pramen byl tenký jako jehla. Luce nechtěla ani přemýšlet o tom, co by se stalo, kdyby se to dotklo její kamarádky. Poprvé se jí dotkly stíny v posilovně. Stále se ale cítila porušená a špinavá. Nevěděla, co jiného by měla udělat.

Nestále a nervózně Luce natáhla ruku. Chtěla jí stíny zahnat a použít jí jako pálku. Zhluboka se nadechla a vykročila dopředu. Projel jí mráz, když se dostala do kontaktu se stínem. Stín ale zmizel a ona praštila Penn do hlavy.

Penn si přitiskla ruce na hlavu a šokovaně se ohlédla na Luce. "Co je to s tebou?"

Luce klesla na zem vedle ní a hladila jí po vlasech. "Je mi to líto. Byl tam ... Myslela jsem, že jsem viděla včelu ... Na tvojí hlavě. Zpanikařila jsem. Nechtěla jsem, aby tě píchla."

Věděla, jak naprosto šílená ta omluva byla. Čekala, že na ní její kamarádka vyjede Co by asi tak dělala včela v knihovně? Čekala, že Penn odejde.

Ale kulatý obličej Penn změkl. Vzala obě ruce Luce do svých dlaní a třásla se. "Včely mě taky děsí," řekla. "Jsem na ně smrtelně alergická. V podstatě jsi mi zachránila život."

Tohle by mohla být ta velká chvíle, kdy se tvoří opravdová přátelství-jenže nebyla, protože Luce byla stíny naprosto vykolejená. Kéž by tak existoval způsob, jak je vytlačit z mysli. Jen by na to pomyslela a stíny by zmizely. Takhle mohla ale Penn odpovědět jen pokrčením ramen.

Luce měla silně nepříjemný pocit z tohohle šedého stínu. Jednotnost stínu nikdy nebyla příjemná, ale tyhle změny je posunuly na novou znepokojující úroveň. Znamenalo to, že si cestu k ní může najít víc druhů stínů? Nebo je jen dřív nedokázala rozlišit? A co ten divný okamžik během přednášky slečny Sophie, když zahnala stín pryč předtím, než jí mohl vstoupit do kapsy? Udělala to bez přemýšlení. Neměla žádný důvod předpokládat, že svými prsty by mohly zápasit se stínem. Ale udělala to-rozhlédla se po knihovně-a oni zmizeli. Alespoň dočasně.

V duchu se ptala, jestli by si mohla stanovit nějaké pravidlo, kterými se stíny řídily. Třeba to, co udělala, aby zahnala stíny, které se míhaly nad hlavou Penn, nějak je "ovlivnila"- i když Luce věděla, že to bylo jen štěstí. V jejím břiše rostl chlad a pocit nevolnosti, když si uvědomila, co se stíny udělala ... bojovala s nimi a vyhnala je.

"To je ta nejpodivnější věc." Ozvala se Penn z podlahy, kde seděla. "Mělo to být tady. Mezi Slovníkem andělů a touhle příšernou věcí od Billyho Grahama o nějaké věci s ohněm a sírou." Podívala se na Luce. "Ale je pryč."

"Myslela jsem, že jsi říkala-"

"Jo, říkala. Počítač říkal, že by měla být na polici, když jsem se dnes odpoledne dívala. Můžeme udělat on-line kontrolu znovu."

"Jdi se zeptat Todda," navrhla Luce. "Možná, že jí využívá, aby s ní kryl svého Playboye."

"Ty jsi hnusná." Penn jí praštila do stehna.

Luce to nemyslela vážně. Jen se pokusila o vtip, aby tím zakryla svoje zklamání. Bylo to tak frustrující. Vždycky když se pokusila zjistit něco o Danielovi, narazila na nějakou zeď. Nevěděla co najde uvnitř té knihy, ale alespoň by jí to mohlo říct něco málo víc o Danielovi. Všechno bylo lepší než nic.

"Zůstaň tady," řekla Penn a vstala. "Půjdu se zeptat slečny Sophie, jestli si jí dneska někdo nepůjčil."

Luce sledovala, jak se courala dlouhou uličkou zpátky k pultu slečny Sophie.

Zasmála se, když Penn přidala do kroku, když šla kolem stolu, kde seděl Todd.

Zůstala v zadním rohu sama. Dotknula se knih, které byly na polici. Udělala rychlou rekapitulaci studentů na Sword&Cross, ale nedokázala si představit nikoho z nich, který by si půjčil nějakou starou náboženskou knihu. Možná ji slečna Sophia použila jako podklad pro její dnešní hodinu. Luce byla zvědavá, jaké to pro Daniela muselo být, sedět tam a poslouchat jak slečna Sophia mluví o věcech, které nejspíš probírali u večeře, když vyrůstal. Luce chtěla vědět, jak to bylo s jeho dětstvím. Co se stalo s jeho rodinou? Vychovávali ho v sirotčinci nábožensky? Nebo bylo jeho dětství stejné jako to její, kdy to jediné co se týkalo náboženství, byly jeho dobré známky a akademické pocty?

Chtěla vědět, jestli Daniel četl knihu jeho předchůdce a co si o ní myslel. Jestli se mu líbila. Chtěla vědět, co právě teď dělá na party Gabbe. Kdy má narozeniny. Jakou má velikost bot. Jestli strávil alespoň jednu vteřinu svého času přemýšlením o ní.

Luce zavrtěla hlavou. Tento myšlenkový postup mířil jen k její sebelítosti a tomu se chtěla vyhnout. Vytáhla z police první knihu-která měla naprosto nudný obal-která se jmenovala Slovník andělů. Chtěla se sama rozptýlit tím, že si něco přečte, než se vrátí Penn.

Dostala se až k andělu Abbadonovi, který litoval, že se dal dohromady se Satanem a neustále naříkal na své spatné rozhodnutí, když se jí nad hlavou rozeřval nějaký zvuk. Luce vzhlédla a uviděla jak svítí červené světlo na požárním hlásiči.

"Varování. Varování," robotický monotónní hlas hlásil přes reproduktor. "Oheň aktivoval alarm. Evakuujte budovu."

Luce zasunula knihu zpátky do police a zvedla se na nohy. Tohle bylo v Doveru každou chvíli. V Doveru ani učitelé nereagovali na požární cvičení, které se opakovalo každý měsíc. Hasiči zapínali alarm, jen aby se na to lidé naučili reagovat. Luce napadlo, že na Sword&Cross na ně zkoušeli podobné senzace. Ale když vykročila k východu, byla udivená, že začala kašlat. Uvnitř knihovny byl skutečný kouř.

"Penn?" zavolala a její hlas se jí ozýval v uších. Věděla, že její hlas překřičel hvizd požárního hlásiče.

Štiplavý zápach kouře jí vrátil okamžitě do požáru, který zažila ten večer s Trevorem. Obrazy a zvuky zaplavily její mysl. Byly ukryté hluboko v její paměti. Až do teď.

Šokující bělmo Trevorových očí, který zářil oranžovým světlem. Jednotlivé pramínky ohně požáru se šířily přes každý z jeho prstů. Pronikavé nekončící výkřiky jí zněly v hlavě ještě dlouho poté, co Trevor přestat křičet. Celou tu dobu tam stála a pozorovala ho. Nemohla se přestat dívat. Byla zmrazená v téhle lázni tepla. Nebyla schopná se hýbat. Nebylo schopná udělat nic, aby mu pomohla. Aby nezemřel.

Cítila, jak jí někdo chytnul kolem levého zápěstí. Otočila se a očekávala, že uvidí Penn. Byl to Todd. Valil na ní oči a kašlal.

"Musíme se odsud dostat," řekl a rychle dýchal. "Myslím, že východ je vzadu."

"Co Penn a slečna Sophia?" zeptala se Luce. Měla pocit slabosti a měla závratě. Otřela si oči. "Byli tam." Když ukázala uličkou ke vchodu, viděla, že v tom směru byl kouř ještě hustější.

Todd vteřinu pochyboval, ale pak přikývl. "Dobře," řekl a držel jí za zápěstí, zatímco se přikrčili a vyrazili uličkou k předním dveřím knihovny. Prošli jednou uličkou, kde byl obzvlášť hustý kouř a pak se ocitli čelem u police knih. Neměli ponětí, kam jdou. Oba se zastavili a chytali dech. Kouř, který se ještě před chvílí pohyboval těsně nad jejich rameny, byl teď tak nízko, že jim olizoval ramena.

Sehnuli se, když se začali dusit. Neviděli ani na metr před sebe. Todd jí stále držel. Luce se otočila kolem dokola. Nebyla si jistá, jakým směrem by se měli vydat. Natáhla ruku a ucítila horký kov police s knihami. Nedokázala ani rozeznat písmena uliček. Byli v sekci D? Nebo to bylo O?

Neviděla žádnou stopu, že by tam někde byla Penn nebo slečna Sophia. Také neviděla žádné stopy, které by je navedli k východu. Luce ucítila nával paniky. Obtížně se jí dýchalo.

"Už museli vyjít předními dveřmi!" zakřičel na ní Todd. Zněl ale, že tomu věř jen napůl. "Musíme se vrátit!"

Luce se kousla do rtu. Kdyby se něco stalo Penn ...

Sotva viděla Todda, který stál přímo před ní. Měl pravdu. Ale kudy je to zpátky? Luce němě přikývla a cítila, jak jí tahá za ruku.

Dlouhou dobu šli, aniž by věděli kam. Jak běželi, kouř se kousek po kousku zvedal. Nakonec spatřila červenou záři, která označovala nouzový východ. Luce vydechla úlevou, když Todd šátral po klice a nakonec jí otevřel.

Byli v chodbě, kterou Luce nikdy předtím neviděla. Todd zabouchl dveře a zavřel je za nimi. Zalapala po dechu a její plíce se naplnily čerstvým vzduchem. Bylo to skvělé. Luce se chtěla potopit do vzduchu, vypít ho galony a vykoupat se v něm. Ona i Todd vykašlávali kouř z plic, dokud se nezačali smát. Byl to neklidný a jen napůl úlevný smích. Smáli se, až z toho Luce začala brečet. Ale i když Luce přestala s pláčem i s kašlem, oči jí stále slzely.

Jak mohla dýchat v tomhle ovzduší, když ani neví co je s Penn? Pokud se Penn nedostala ven a zhroutila se někde uvnitř - Luce by to nedokázala zvládnout znovu. Jenže tentokrát by to bylo mnohem horší.

Otřela si oči a sledovala, jak se z díry ve spodní části dveří valí obláček kouře. Ještě nebyly v bezpečí. Na konci chodby byly další dveře. Přes sklo dveří Luce mohla vidět jak se v nočním vzduchu prohýbají větve stromů. Vydechla. Za chvíli budou pryč. Pryč od těchhle výparů, kterými by se mohly udusit.

Když budou dostatečně rychlí, mohly by jít k přednímu vchodu a ujistit se, že se Penn a slečna Sophia dostali v pořádku ven.

"Pojď," řekla Luce Toddovi, který byl zhroucený na zdi a sípal. "Musíme jít dál."

Narovnal se, ale bylo vidět, že se musí opravdu překonávat. Měl červený obličej a jeho oči byly napuchlé a mokré. Prakticky ho ke dveřím musela táhnout.

Zaměřila se jen na jejich cíl. Trvalo jí to dlouho a bylo to těžké. Ozval se svištivý zvuk, který se ozval nad nimi a dokonce i přehlušil zvuk alarmu.

Vzhlédla ke stínům. Měly barevné spektrum od odstínů šedé až k nejhlubší černé.

Vrhal je strop nad jejich hlavou, ale zdálo se, že se rozšířily i mimo jejich hranice. Tvořily nad nimi podivné a skryté nebe. Všechny byly zamotané do sebe, ale i přesto byly odlišné.

Tyhle stíny byly lehčí a víc šedé, než ty které vídala předtím. Tyhle už nebyly ve tvaru jehly. Teď spíš vypadaly jako plameny. Poskakovaly nad nimi na chodbě. Co kdyby nezabránila těm stínům, aby se dotkly Penn? Svěděly jí dlaně a její prsty se zkroutily.

Todd začal bouchat na zdi, jako by byli na téhle chodbě zavření. Luce věděla, že nejsou v blízkosti dveří. Popadla ho za ruku, ale sklouzla po jeho zpocené dlani. Objala mu prsty pevně zápěstí. Byl bílý jako duch. Přikrčil se u podlahy, skoro ležel. Z jeho rtů uniklo vyděšené zasténání.

Bylo to proto, že kouř teď zaplňoval celou chodbu?

Nebo viděl ty stíny taky?

To nebylo možné.

Přesto byl jeho obličej pobledlý a zděšený. Mnohem víc, když byly teď stíny nad jeho hlavou.

"Luce?" Jeho hlas se třásl.

Další horda stínů povstala přímo na jejich cestě k východu. Sytě černá deka se rozprostírala přes zdi a znemožňovala Luce vidět na dveře. Podívala se na Todda. Mohl je vidět?

"Utíkej!" zakřičela.

Mohl běžet? Jeho tvář byla popelavá a jeho víčka se pomalu zavírala. Byl na pokraji ztráty vědomí. Ale pak se najednou zdálo, jak by jí něco někam neslo.

Nebo neslo je oba.

"Co to sakra je?" vykřikl Todd.

Jejich nohy se od podlahy odlepily jen na chvíli. Byl to pocit, jako by je někam unášel vlna v oceánu. Lehký hřeben, který je nesl stále výš a výš. Její tělo se naplnilo vzduchem. Luce nevěděla, kde je. Nemohla vidět ani dveře. Všechno co viděla, byly jen černé stíny všude kolem ní. Vznášely se, ale nedotýkaly se jí. Měla by být vyděšená, ale nebyla. Cítila se podivně chráněná stíny, jako by jí před něčím ochraňovaly. Rozlily se kolem ní jako nepropustná tekutina. Bylo to něco záhadně povědomého. Něco silného, ale zároveň jemného. Něco-

Až příliš rychle byla ona i Todd u dveří. Její nohy se znovu dotkly podlahy. Otevřela dveře nouzového východu.

Pak se začala zvedat. Dusila se. Lapala po dechu. Bylo to, jako by měla roubík.

Rozezněl se další poplach. Ale byl tak daleko.

Vítr jí bičoval na krku. Byli venku! Stáli na malé římse. Schodiště vedlo až do dolního patra. V hlavě měla prázdno a byla nadýchaná kouře, ale i přesto se jí zdálo, že někde poblíž viděla hlasy.

Obrátila se zpátky, aby se pokusila zjistit, co se právě stalo. Jak se ona a Todd mohli dostat přes ten nejtlustější, nejčernější a nejneproniknutelnější stín? A co je zachránilo? Luce cítila, že už to tady není.

Chtěla se tam vrátit a najít to.

Ale na chodbě byla tma. Její oči jí pořád slzely. Už neviděla žádné kroutící se stíny. Možná, že byly pryč.

Najednou uviděla světlo. Vypadalo jako kmen s větvemi-ne, jako tělo s dlouhými a širokými končetinami. Pulzující, téměř fialové sloupce světla se nad nimi vznášely. Luce to, absurdně, připomnělo Daniela.

Viděla nějakou věc. Zhluboka se nadechla a pokusila se mrkáním vyhnat slzy z očí. Světlo tam bylo pořád. Cítila, jak k ní doléhá nějaké volání. Uklidnilo jí to. Ukolébávalo jí to uprostřed válečné zóny.

Tak, že neviděla stín, který k ní přicházel.

Bylo to tělo. Udeřilo to do ní a Tedda. Tím se zlomilo jejich sevření. Pak to vzalo tělo Luce a hodilo jí to do vzduchu. Přistála na úpatí schodů. Ze rtů jí unikl zoufalý vzlyk.

Lauren Kate: Pád 15.část

Thu, 03 Nov 2011 19:00:00 +0100

kapitola 10

KDE JE KOUŘ

"Na co čekáš?" zeptala se Penn sotva sekundu potom, co Roland s Danielem odešel. "Pojďme." Zatahala Luce za ruku.

"Jít, kam?" zeptala se Luce. Její srdce stále zběsile bušilo z jejího rozhovoru s Danielem. A z pohledu na něj, jak odchází. Tvar jeho svalnatých ramen se zdál být větší, když ho viděla odcházet.

Penn lehce zaklepala Luce na stranu hlavu. "Haló? Knihovna-jak už jsem ti oznámila ve svém vzkazu ..." Podívala se prázdný výraz v tváři Luce. "Tys nedostala ani jeden z mých vzkazů viď?" Frustrovaně kopla nohou. "Já je ale podala Toddovi, aby ti je přes Cama podal."

"Pony expres." Cam se vklínil před Penn a postavil se k Luce se dvěma složenýma kousky papíru mezi jeho ukazovákem a prostředníkem.

"Dej mi pokoj. To tvůj kůň zemřel vysílením na silnici?" řekla Penn rozzlobeně, když reagovala na jeho poznámku. "Dala jsem ti je už před hodinou. Co ti trvalo tak dlouho? Ty sis je-"

"Samozřejmě, že ne." Cam si přitiskl uraženě ruku na svůj široký hrudník. Na prostředníčku měl velký černý prsten. "Pokud si pamatuješ, Luce se dostala do problému, když si vyměňovala vzkazy s Molly-"

"Nevyměňovala jsem si vzkazy s Molly-"

"Na tom nezáleží," řekl Cam. Zvedl složené vzkazy od Penn a konečně je podal Luce. "Měl jsem je u sebe v tvém nejlepším zájmu. Čekal jsem jen na vhodnou příležitost."

"No, děkuju." Luce si zastrčila vzkazy do kapsy a věnovala Penn, pokrčení ramen typu ´co se dá dělat´.

"Když už mluvíme o čekání na ten správný čas," řekl, "byl jsem nedávno venku a uviděl jsem tohle." Vyndal malou červenou šperkovnici a otevřel jí před Luce, aby se do ní mohla podívat.

Penn šťouchla do Luce ramenem, když se nakláněla, aby to taky viděla.

Uvnitř byl tenký zlatý řetízek a na něm byl kruhový přívěšek, který byl vyřezaný do tvaru hada. Na špičce byla jeho hlava.

Luce k němu vzhlédla. Dělal si z ní srandu?

Dotkl se přívěšku. "Myslel jsem na to, co se tehdy stalo ... chtěl jsem ti pomoct čelit tvému strachu," řekl a znělo to skoro nervózně. Měl strach z toho, že jeho dárek nepřijme. Má ho přijmout? "Jenom si dělám srandu. Prostě se mi líbil. Je unikátní. Připomněl mi tě."

Byl jedinečný. A taky velmi krásný. Luce dostala podivný pocit, že toho není hodna.

"Byl jsi nakupovat?" najednou se zeptala. Bylo jednoduší s Camem diskutovat o tom, jak opustil kampus, místo toho, aby se ho zeptala, Proč to dáváš zrovna mě? "Myslela jsem, že jeden z bodů reformy na téhle škole je, že tu všichni musíme zůstat přilepení."

Cam zvedl bradu a lehce se usmál. Smály se na ní i jeho oči. "Existují určité způsoby," řekl tiše. "Někdy ti to ukážu. Vlastně, mohl by ti to ukázat-dnes večer?"

"Came, miláčku," řekl hlas za ním. Byla to Gabbe. Vzala ho za rameno. Tenký pramen vlasů vepředu měla spletený do copu a připnutý za uchem. Vypadalo to jako dokonalá malá čelenka. Luce na to koukala žárlivě.

"Potřebuju tvojí pomoc," předla Gabbe.

Luce se rozhlédla a uvědomila si, že kromě nich už všichni třídu opustili.

"S malou párty, kterou později pořádám ve svém pokoji," řekla Gabbe a opřela si bradu o Camovo rameno, když se podívala na Luce a Penn. "Přijdete, že jo?"

Gabbe, jejíž ústa vypadala lepkavě, díky jejímu lesku na rty a jejíž blond vlasy nedovolily žádnému klukovi jí odmítnout se teď dívala na Luce. I když Daniel říkal, že se mezi nimi nic neděje, Luce věděla, že s touhle holkou se nikdy přátelit nebude.

Navíc neměla ráda nikoho, kdo bude na její párty, zvlášť když věděla o pár lidech, kteří tam pravděpodobně přijdou ...

Nebo přijme nabídku Cama? Opravdu jí naznačil, že by jí mohl propašovat ven? Zrovna včera po třídě kolovala fáma, že Jules a Phillip -pár s probodnutými jazyky- se neukázali na hodině slečny Sophie. Zdálo se, že se v noci pokusili opustit školní areál. Šli někam na tajnou schůzku, ale něco se pokazilo-teď byli v nějakém typu samovazby, o jejímž umístění nevěděla ani Penn.

Nejpodivnější bylo, že slečna Sophia -která obvykle netolerovala pomlouvání- neokřikla šíleně pomlouvající studenty během její hodiny. Bylo to skoro jako by na téhle škole chtěli, aby si studenti představili ten nejhorší možný trest za porušení nějakého z jejich diktátorských pravidel.

Luce polkla a podívala se na Cama. Nabídl jí rámě a úplně ignoroval Gabbe i Penn. "Tak jak, prcku?" zeptal se jí a znělo to tak typicky Hollywoodsky, že Luce úplně zapomněla, co se stalo Jules a Phillipovi.

"Promiň." řekla Penn a stoupla si mezi Luce a Cama. Pak začala tahat Luce za loket pryč. "Už máme jiné plány."

Cam se podíval na Penn, jako by se snažil přijít na to, kde se tu najednou vzala. Vždycky dokázal najít způsob, jak udělat, aby se Luce cítila jako lepší a báječnější verze sama sebe. A ona si zase vždycky dokázala najít cestu k Danielovi, který měl na ní účinek přesně opačný.

Gabbe se stále vznášela vedle Cama, ale stisk Penn byl stále silnější, tak nakonec jen Luce mávla rukou ve které držela dárek od Cama. "Em, možná příště! Díky za ten řetízek!"

Odcházeli a nechali za sebou Cama a Gabbe zmateně stát. Penn a Luce vyšly z Augustina. Byl to strašidelný pocit být sám v tmavé budově takhle pozdě v noci. Luce trochu přidala do kroku a její sandály pleskaly po schodech. Cítila, že Penn před ní přidala taky.

Venku bylo větrno. Sova houkala z koruny palmového stromu. Když míjeli duby, které rostly kolem budovy, zamotávali se do úponků španělského mechu, které připomínaly zamotaný pramen vlasů.

"Možná příště?" Penn napodobila hlas Luce. "Co to bylo?"

"Nic ... já nevím." Luce chtěla změnit téma. "Zato ty jsi mluvila velmi noblesně, Penn," řekla se smíchem, když jí vlekla hřištěm. "Jiné plány ... myslela jsem, že sis minulý týden na té párty užila docela zábavu."

"Pokud by sis přečetla mou nedávnou korespondenci, věděla bys, že máme důležitější věci na práci."

Luce si vyprázdnila kapsy a objevila nespotřebovaný pytlík arašíd M&M. Nabídla je Penn, která se zachovala jako typická Penn-řekla, že doufá, že je to hygienické, ale snědla je.

Luce rozložila první vzkaz od Penn, který vypadal jako okopírovaná stránka z jednoho ze souborů z podzemního archivu:

Gabrielle Givens

Cameron Briel

Lucinda Price

Todd Hammond

Předchozí umístění: všichni ze severovýchodu, s vyjímkou T. Hammonda (Orlando, Florida)

Arriane Alter

Daniel Grigori

Mary Margaret Zane

Předchozí umístění: Los Angeles, Californie

Skupina, kde byla Lucinda přišla do Sword&Cross 15.září tohoto roku. Druhá dorazila 15.března o tři roky dříve.

"Kdo je Mary Margaret Zane?" zeptala se Luce a ukázala na jméno.

"Velmi ctnostná Molly," řekl Penn.

Molly se jmenuje Mary Margaret? "Není divu, že je tak naštvaná na svět," řekl Luce. "Odkud tohle všechno máš?"

"Našla jsem to v jedné z těch krabic, které přinesla slečna Sophia," řekla Penn. "Tohle je její rukopis."

Luce se na ní podívala. "Co to znamená? Proč je nutné, aby se to zaznamenalo? Já jsem si myslela, že data našich příjezdů jsou v našich složkách."

"Jo to jsou. Nemůžu to pochopit," řekla Penn. "Myslím, že jste se objevili ve stejné době někde jako děti. Máte spolu něco společného."

"Já s nimi nemůžu mít nic společného," řekl Luce a představila se vzhled Gabbe. Její tvář byla nezapomenutelná.

Penn se poškrábala na bradě. "Když se tu ukázali Arriane, Molly a Daniel, už se znali. Myslím, že pocházeli z jednoho sirotčince na půli cesty v LA."

Někde tady byl klíč k příběhu Daniela. Museli mít spolu společného víc, než jen stejný dům v Kalifornii. Vzpomněla si na hrůzu v jeho očích, když zjistil zájem Luce něco se o něm dozvědět. Z toho všeho měla pocit, že to co dělá s Penn je nezralé a zbytečné.

"Jaký má tohle všechno smysl?" zeptala se Luce otráveně.

"Proč by slečna Sophia shromažďovala všechny tyhle informace? Může si je dohledat. Slečna Sophie dorazila na Sword&Cross ve stejný den jako Arriane, Daniel a Molly ..." Hlas Penn se vytratil. "Kdo ví? Možná, že to nic neznamená. Po tom málu v Danielově složce mě napadlo, že ti ukážu všechno, co jsem našla. Proto taky vzkaz B."

Ukázala směrem k druhému vzkazu v ruce Luce.

Luce si povzdechla. Část jejího já chtěla s tím hledáním ohledně Daniela přestat. Cítila se trapně. Druhá část, ta průbojnější, ho ale chtěla poznat lépe ... bylo mnohem lepší podlehnout té druhé. Kdyby na to přišel, měla by další důvod cítit se trapně.

Pohlédla na druhý vzkaz. Byla to fotokopie staré karty z katalogy knihovny.

Grigori, D. Strážce:Mýtus středověku

Evropa, Seraphim Press, Řím, 1755

Pořadové číslo: R999.318 GRI

"Zní to, jako by byl jeden z Danielových předků učenec," řekla Penn a četla Luce přes rameno.

"Musí to být tak, jak říkáš," řekla Luce přes její dech. Podívala se na Penn. "Řekl mi, že jeho rodina studovala náboženství. To musí být to, co měl na mysli."

"Myslela jsem, že je sirotek-"

"Neptej se mě na to," řekla Luce a mávla rukou. "Je to pro něj choulostivé téma." Přejela prstem po titulu knihy. "Co je Strážce?"

"Je jen jeden způsob, jak to zjistit," řekla Penn. "I když asi budeme litovat. Zní to jako nejnudnější knížka na světě. Přesto," dodala a oprášila si košili, "jsem si dovolila zkontrolovat katalog. Kniha by měla být v knihovně. Můžeš mi poděkovat později."

"Jsi skvělá." Luce se usmála. Nemohla se dočkat, až se dostanou do knihovny. Pokud někdo v rodině Daniela napsal knihu, nemohla být nudná. A i kdyby byla, tak ne pro Luce. Pak se podívala dolů, na další věc v její ruce. Sametová šperkovnice od Cama.

"Co myslíš, že to znamená?" zeptala se Luce Penn, když se vydali po kachlových schodech do knihovny.

Penn pokrčila rameny. "Tvoje pocity z hadů jsou-"

"Nenávist, agónie, extrémní paranoia a odpor," odpověděla Luce.

"Možná je to ... normální. Já se bojím kaktusů. Nemůžu se vyskytnout v jejich blízkosti -nesměj se, už ses někdy napíchla na jednu z těch věcí? Zůstanou ti v kůži několik dní. Každopádně jednou na moje jedenácté narozeniny mi táta koupil jedenáct kaktusů. Nejdřív jsem je na něj chtěla hodit. Ale pak, víš, no zvykla jsem si na ně. Přestala jsem ječet, jakmile jsem byla v jejich blízkosti. Nakonec to fungovalo."

"Takže říkáš, že Camův dárek," řekla Luce, "je ve skutečnosti vážně sladký."

"Myslím," řekla Penn. "Ale kdybych věděla, že tě balí, neposílala bych přes něj naší soukromou korespondenci. Omlouvám se."

"On mě nebalí," řekla Luce a dívala se na zlatý řetízek uvnitř krabičky. Představovala si, jak bude vypadat na její kůži. Neřekla Penn nic o jejím pikniku s Camem, protože-no, vlastně nevěděla proč. Mělo to co dočinění s Danielem. Luce nemohla přijít na to na čem je. Jakého z nich by chtěla.

"Ha." Penn se zachichotala. "Což znamená, že jsi tak trochu jako on! Podvádíš Daniela. Už nemůžu držet krok s tebou a s tvými muži."

"Jako kdyby se s nějakým z nich něco dělo," řekla zachmuřeně Luce. "Myslíš, že si Cam ty vzkazy přečetl?"

"Kdyby to udělal a stejně ti pak dal ten řetízek," řekla Penn, "pak tě má asi vážně rád."

Vstoupili dovnitř knihovny a těžké dvojité dveře se za nimi zavřely. Ten zvuk se rozlehl po místnosti. Slečna Sophia vzhlédla od hromady papírů, které pokrývaly celý její stůl, osvětlený lampičkou.

"Oh, ahoj, děvčata," řekla a začala zářit. Luce se znovu cítila provinile, kvůli tomu, co se stalo na její přednášce. "Doufám, že se vám líbila moje stručná hodina!" V podstatě to zazpívala.

"Velmi." Přikývla Luce, ačkoliv nevěděla, co na tom bylo stručné. "Přišli jsme sem, abychom přezkoumali před zkouškou nějaké věci."

"To je pravda," přidala se Penn. "Inspirovalo nás to."

"To je báječné!" Slečna Sophia začala šustit jejími papíry. "Mám tu někde další seznam četby. Ráda bych vám dala kopii."

"Skvělé," lhala Penn a začala Luce nenápadně tlačit směrem ke knížkám. "Dáme vám vědět, kdybychom potřebovali s něčím pomoct!"

Mimo stůl slečny Sophie byla knihovna klidná. Luce a Penn přejížděly očima pořadová čísla, když míjely police knih o náboženství. Úsporné žárovky v sobě měly zabudovaný detektor pohybu, takže by se na ně měly obrátit vždycky, když přejdou do další uličky, jenže jich fungovala sotva polovina. Luce si uvědomila, že jí Penn stále drží za ruku. Ona jí ale taky nechtěla pustit.

Dívky přišly k obvykle přeplněné sekci, kde se studuje. Teď tam byla jen jedna rozsvícená stolní lampa. Všichni ostatní museli být na večírku Gabbe. Všichni kromě Todda. Seděl u stolu a měl položené nohy na židli naproti němu. Četl nějakou knížku velikosti atlasu světa. Když kolem něj dívky procházely, díval se na ně pohledem, který buď naznačoval, že je velmi osamělý nebo mírně otrávený tím, že ho vyrušily.

"Jste tu nějak pozdě," řekl rozhodně.

"To i ty," odsekla Penn a dramaticky na něj vyplázla jazyk.

Když od Tedda odešly o pár polic s knihami dál, Luce na Penn zvedla dramaticky obočí. "Co to bylo?"

"Co?" trucovala Penn. "Flirtuje se mnou." Založila si ruce na prsou a foukla si do hnědým kudrlinek, které jí padaly do očí. "A co jako."

"Jsi snad ve čtvrté třídě?" škádlila ji Luce.

Penn strčila do Luce prstem s intenzitou, kvůli které by ztratila rovnováhu, kdyby se tolik nesmála. "Znáš někoho jiného, kdo by se s tebou ponořil do zkoumání rodinné historie Daniela Grigoriho? Nemyslím si. Nech mě být."

Lauren Kate: Pád 14.část

Thu, 03 Nov 2011 14:00:00 +0100

kapitola 9

STAV NEVINNOSTI

V pondělí večer stála slečna Sophia na pódiu v největší třídě v Augustine. Pokoušela se dělat rukama loutky. Tohle bylo takzvané last-minute sezení pro studenty ve její třídě, kde učila náboženství. Luce měla co dohánět. Vynechala celý měsíc třídy.

To vysvětlovalo, proč byla jediná, která nepředstírala, že si dělá poznámky.

Žádný z ostatních studentů si dokonce ani nevšimli, že za westernovými okny pomalu zapadá slunce. Slečna Sophie rozsvítila. Luce na sobě nechtěla dát znát, že koutkem oka stále pokukuje po zaprášených žaluziích.

Když slunce zasvítilo na šíji Luce, došlo jí, jak dlouho sedí v téhle místnosti. Sledovala východ slunce, jak září jako hříva kolem prořídlých vlasů pana Colea dnes ráno během světových dějin. Trpěla během parného odpoledne na biologii s Albatrosem. A teď byl skoro večer. Slunce se rozlilo po celém areálu a Luce sotva opustila lavici. Její tělo bylo ztuhlé, jak stále seděla na kovové židli a byla znuděná. Vzdala psaní poznámek.

Co to dělá s těmi loutkami? Copak je jí a ostatním studentům pět?

Pak se ale zacítila provinile. Slečna Sophia byla ze všech tady na fakultě nejhodnější. Byla dokonce milá, i když jí Luce řekla na konci hodiny, jak daleko byla Luce s jejím úkolem s rodokmenem. Luce byla překvapená a vděčná, když jí slečna Sophia po hodině znovu dala návod na to, jak její úkol splnit. Trochu se styděla, ale hrát němou bylo mnohem lepší, než přiznat, že byla během hodiny až moc posedlá určitým spolužákem, že už jí nezbyl čas, který by mohla věnovat svému výzkumu.

Teď před nimi stála slečna Sophia v dlouhých černých šatech a zvedala palce, jak se připravovala na další představení. Za oknem slunce překryl mrak. Luce se začala věnovat zase přednášce, když si všimla, že na zdi za slečnou Sophií je viditelný stín.

"Jak si všichni pamatují z vaší povinné četby Ztracený ráj z loňského roku, Bůh dal svým andělům vlastní vůli," řekla slečna Sophia a dýchala do mikrofonu, který měla připnutý k slonovinové klopě. Mávala svými tenkými prsty, které měly představovat dokonalá andělská křídla. "Byl tam ovšem jeden, který sešel z cesty." Slečna Sophia klesla dramaticky hlasem a Luce sledovala, jak zkroutila své prsty, takže se andělská křídla přeměnila v ďáblovy rohy.

Za Luce někdo zamumlal: "Tohle je ten nejstarší knižní trik."

Od okamžiku, kdy slečna Sophia začala svou přednášku to vypadalo, že se konečně lidi soustředí na každé slovo, které ji vyšlo z úst. Možná to bylo tím, že Luce neměla ve škole Náboženství, nebo tím že jí bylo Sophie líto, ale měla rostoucí nutkání otočit se a udělat na výtržníky Pst!

Byla rozmrzelá. Unavená. Hladová. Místo toho, aby teď se zbytkem školy večeřela, byla s dalšími dvaceti studenty na hodině Náboženství. Byla informována, že na hodině slečny Sophie, která byla "nepovinná" -smutné nesprávné pojmenování, jak jí oznámila Penn- se ve třídě, kde hodina probíhá, shromáždí jídlo. Aby ušetřili čas.

Nevečeřela, neobědvala. Když konečně v pozdní odpoledne měla přestávku, Luce měla dost času najít všechno, co potřebovala. Bufet, kde není maso. Randy právě nechala kolovat v košíku sendviče a džbány studené vody.

Sendviče byly složeny z uzeniny, majonézy a sýra. Luce závistivě pozorovala Penn, jak po jednom chňapla a zanechávala na něm otisky zubů, když ho do sebe házela. Luce se zrovna chtěla zakousnout do Boloňského sendviče, když si vedle ní sedl Cam. Otevřel ruku a odhalil tak hrst čerstvých fíků. Jejich purpurová barva vypadala v jeho ruce jako drahokamy.

"Co je to?" zeptala se a usmála se na něj.

"Nemůžeš žít se samotného chleba, nebo jo?" řekl.

"Nejez to." Gabbe k nim přišla, vzala fíky a hodila je do koše. Tím přerušila jejich soukromou konverzaci. Prázdné místo v dlani Luce nahradila hrstí arašídů M&M z pytlíku. Gabbe na sobě měla duhovou čelenku. Luce si představila, jak jí ji vytrhává z hlavy a hází ji do koše.

"Má pravdu, Luce." Arriane se objevila vedle ní a mračila se na Cama. "Kdo ví, co do nich přidal?"

Luce se zasmála, protože věděla, že to Arriane myslela jako vtip. Jenže, když se nikdo jiný nesmál, strčila si arašídy do kapsy a vklouzla na místo, když je slečna Sophia svolala a řekla, aby se vrátili na svá místa.

O hodinu později byli všichni stále ještě uvězněni ve třídě. Slečna Sophia se dostala od úsvitu stvoření k válce v nebi. Ještě nebyla ani u Adama a Evy. Žaludek Luce zakručel na protest.

"Všichni víme, jaký byl zlý anděl, který bojoval s Bohem?" zeptala se slečna Sophia, jako by četla obrázkovou knihu pro spoustu dětí v knihovně. Polovina místnosti odpověděla očekávaně Ano, slečno Sophie.

"Takže kdo?" zeptala se znovu.

"Roland!" zahoukala Arriane.

"To je pravda," řekla slečna Sophia, přičemž dlouze přikývla. Nejspíš byla nedoslýchavá. "Teď mu říkáme Satan, ale za všechna ta léta se vykytoval v mnoha podobách- Mefistofeles, Belzebub, Lucifer a spoustu dalších jmen."

Molly, která seděla před Luce se zhoupla na židli směrem k Luce, což dělala celou uplynulou hodinu se zjevným cílem udělat z ní duševně nemocného člověka. Najednou upustila přes rameno na stůl Luce kousek papíru.

Luce ... Lucifer ... nějaká příbuznost?

Její rukopis byl skoro nečitelný, rozzlobený a frenetický. Luce mohla vidět, jak se na jejích vysokých lícních kostech objevil úšklebek. Ve chvíli, kdy byla oslabená hladem, začala rychle a zuřivě čmárat odpověď na zadní stranu vzkazu Molly. Že byla pojmenovaná po Lucindě Williams, největší žijící zpěvačce a skladatelce, která měla téměř všechny koncerty vyprodané. Jejich koncert byl také místem, kde se její rodiče seznámili. Potom, co její máma uklouzla na plastovém kelímku, skácela se do náruče jejímu tátovi. Už jsou spolu dvacet let. Že za jejím jménem stálo něco romantického, což ale Molly nemůže pochopit. A vůbec, že jestli se někdo v celé škole podobá Satanovi, pak je to odesílatel původního vzkazu.

Její oči se zavrtaly do zadní části nově obarvené šarlatové hlavy Molly. Luce byla připravená složit kus papíru, využít šance a hodit ho Molly, když slečna Sophia přitáhla její pozornost.

Měla obě ruce zvednuté nad hlavou dlaněmi vzhůru. Zhluboka se nadechla. Pak pohnula prsty a stíny nazdi zázrakem vypadaly jako mávající ruce a nohy někoho, kdo skáče z mostu nebo z budovy. Ten pohled byl tak bizardní, temný, ale tak realistický, že to Luce znervóznělo. Nemohla se od toho odvrátit.

"Za devět dní a devět nocí," řekla slečna Sophia, "Satan a jeho andělé padly z nebe."

Její slova vyvolala něco v paměti Luce. Podívala se na Daniela, který nad ní seděl o dvě řady. Setkali se pohledem, ale po půl vteřině zabořil svůj pohled do notebooku. Ten pohled jí ale stačil, aby jí to došlo: Sen, který se jí o něm zdál.

Byla to předělaná historie jí a Daniela u jezera. Ale v tom snu, když jí dal Daniel sbohem, ona měla odvahu jít za ním. Voda byla teplá a tak pohodlná. Ani se v ní necítila mokrá. Hejna fialových ryb se hemžily všude kolem ní. Plavala tak rychle, jak mohla. Nejdřív si myslela, že ryby jí pomáhají tlačit ji k Danielovi ke břehu. Jenže brzy masy ryb začaly tmavnout a zatemňovat jí vidění. Už ho neviděla.

Ryby byly temné a dívaly se na ní zle. Plavaly blíž a blíž a ona už neviděla nic. Cítila, jak se potápí. Noří se hlouběji a hlouběji do jezera. Nebála se toho, že nebude moct dýchat. Bála se toho, že už se nedostane nikdy zpátky nahoru. Bála se toho, že ztratí Daniela navždy.

Potom se dole objevil Daniel. Jeho paže se roztáhly jako plachty. Prošly houfem ryb a obalily Luce. Spolu se dostali zpátky na povrch. Prorazila vodu. Letěla stále výš a výš, kolem skály a stromů magnólie, kde nechala svoje boty. O vteřinu později byla tak vysoko, že Luce ani neviděla zem.

"A oni přistáli," řekla slečna Sophia a položila ruce na katedru, "v planoucí jámě pekla."

Luce zavřela oči a vydechla. Byl to jen sen. Bohužel, tohle byla realita.

Vzdychla a opřela si bradu o ruce. Vzpomněla si na zapomenutou reakci na vzkaz od Molly. Měla ho složený v rukách. Teď se jí to zdálo hloupé. Lepší bylo jí neodpovídat. Molly nemusí vědět, že tím Luce naštvala.

Najednou jí na levém předloktí přistálo papírové letadlo. Podívala se do levého rohu třídy, kde seděla Arriane, která na ní přehnaně mrkala.

Beru to tak, že nesníš o Satanovi. Co jsi dělala ty a DG, když jste se vypařili v sobotu odpoledne?

Luce neměla možnost si s Arriane za celý den promluvit. Ale jak mohla vědět, že Luce s Danielem odešla? Zatímco slečna Sophia se zabývala soustředěním na obrazy vytvořené ze stínů, které měly reprezentovat devátý kruh pekla, Luce sledovala jak Arriane hází další dokonale zaměřené letadlo na stůl Luce.

Jenže to viděla Molly. Natáhla se právě včas, aby chytila svýma úhledně nalakovanými černými nehty letadlo. Luce jí ale nechtěla nechat vyhrát. Vytrhla z Mollyna sevření letadlo zpět a jeho křídla se hlasitě uprostřed roztrhla. Luce měla dost času strčit si roztržený kus letadla do kapsy předtím, než je vzala slečna Sophia na vědomí a otočila se na ně.

"Lucindo a Molly," řekla a našpulila rty. Položila své ruce na stupínek. "Doufám, že vy dvě cítíte potřebu vysvětlit své neuctivé posílání vzkazů a prozradíte jejich obsah před celou třídou."

Mysl Luce závodila. Pokud s něčím nepřijde rychle, Molly jí ztrapní ještě víc, než už se jí to podařilo. "M-Moly mi právě říkala," koktala Luce, "že nesouhlasí s vaším názorem na to, jak je členěno peklo. Prý má na to vlastní názor."

"No, Molly. Máš-li svůj vlastní názor na podsvětí, ráda bych ho slyšela."

"Co to sakra," zamumlala tiše Molly. Odkašlala si a vstala. "No, vy jste popsala Luciferova ústa jako nejnižší místo v pekle, což je důvod, proč tam skončí všichni zrádci. Ale podle mě," řekla, jako kdyby to měla nastudované, "je to nejhorší místo v pekle" -odmlčela se a podívala se na Luce- "by mělo být vyhrazeno ne pro zrádce, ale pro zbabělce. Nejslabší a nejvíc bezpáteřní poražené. Proč se mi zdá, že jsou zrádci lepší? Protože si alespoň vybrali. Ale zbabělci? Prostě si hloupě koušou nehty a bojí se cokoliv udělat. Což je rozhodně horší." Vykašlala: "Lucinda!" a pak si odkašlala. "Ale to je jen můj názor." Posadila se.

"Děkuju ti, Molly," řekla opatrně slečna Sophia, "jsem si jistá, že se tvým proslovem všichni cítíme osvícení."

Luce ne. Přestala poslouchat v polovině Mollyna proslovu, když ucítila děsivý a mrazivý pocit v žaludku.

Stíny. Cítila je předtím, než je uviděla vyvěrat jako dehet ze země. Chapadla tmy se jí kroutila kolem zápěstí. Luce se na to v hrůze dívala. Snažila se jako lasička najít cestu do její kapsy. Tam přece měla papírové letadlo od Arriane. Ještě si ho ani nepřečetla! Nacpala pěst hluboko do kapsy a použila dva prsty, aby ho zvedla. Použila všechnu svou vůli, aby odehnala stíny.

Stala se úžasná věc:stíny se stáhly, jako zraněný pes. To bylo poprvé. Luce to nikdy předtím nedokázala.

Na druhé straně místnosti se setkala s pohledem Arriane. Měla nakloněnou hlavu na stranu a její ústa byla dokořán.

Vzkaz-čeká, až si ho Luce přečte.

Slečna Sophia zhasla promítání na stěnu. "Myslím, že moje artritida má na jeden dost pekla dost." Zasmála se, čímž donutila myšlením unavené studenty, aby se zasmály s ní. "Pokud si všichni přečtete sedm kritických esejí Ztraceného ráje, jsem si jistá, že budete více než připraveni na zítřejší zkoušku."

Všichni ostatní studenti spěchali, aby si zabalili batohy a zmizeli co nejdřív z místnosti. Luce otevřela vzkaz od Arriany.

Hlavně mi řekni, že ti neřekl tu jeho chromou frázi "Jedna holka mi dost ublížila."

Au. Rozhodně musí mluvit s Arriane a zjistit, co všechno ví o Danielovi.

Ale nejdřív ... stál před ní. Jeho stříbrná spona bezpečnostního náramku v úrovni jejích očí zářila. Zhluboka se nadechla a podívala se na jeho tvář.

Danielovi fialovo-šedé oči vypadaly odpočatě. Nemluvila s ním už dva dny. Naposledy, když ji nechal u jezera. Bylo to, jako by ho čas, který strávil dál od ní, omladil.

Luce si uvědomila, že je stále vzkaz od Arriany otevřený na stole. Těžce polkla a zasunula ho zpátky do kapsy.

"Chtěl jsem se omluvit za to, jak jsem tě u jezera tak náhle opustil," řekl Daniel a zněl podivně formálně. Luce nevěděla, jestli má jeho omluvu přijmout, ale on jí nedal čas na to zareagovat. "Mám to brát tak, že ses dostala na suchou zem v pořádku?"

Pokusila se o úsměv. Napadlo jí, že by mohla Danielovi říct o jejím snu, ale naštěstí si uvědomila, že by to bylo nejspíš podivné.

"Co si myslíš o téhle hodině?" Daniel mluvil ztuhle. Tak jako nikdy předtím. Možná to měl být vtip.

"Bylo to mučení," odpověděla Luce. Vždycky jí štvalo, když musela předstírat, že není inteligentní, protože předpokládala, že to bylo to, co kluci chtěli slyšet. Tohle Luce ale nepředstírala. Vážně to bylo mučení.

"Dobře," řekl Daniel a zdálo se, že ho to potěšilo.

"Taky tě to tak nebavilo?"

"Ne," řekl záhadně. Luce si teď přála, aby lhala. Aby o hodinu projevila větší zájem, než ve skutečnosti měla.

"Takže ... se ti to líbilo," řekla. Chtěla ještě něco dodat, aby ho u sebe udržela a mohli si povídat. "Co se ti na ní přesně líbilo?"

"Možná ´líbilo´ není to pravé slovo." Po dlouhém mlčení dodal: "Je to kvůli mé rodině ... zabývala se těmihle věcmi. Myslím, že se nemůžu ubránit pocitu spojení s tímhle tématem."

Trvalo chvíli, než jí jeho slova úplně došla. Její mysl cestovala do starého suterénu, kde byl archiv a kde viděla jednu stránku o Danielovi. Stránku, která tvrdila, že Daniel Grigori strávil většinu svého života v Los Angeles v sirotčinci."

"Nevěděla jsem, že jsi měl nějakou rodinu," řekla.

"Proč bych neměl mít rodinu?" Daniel se zasmál.

"Já nevím ... no, a měl jsi teda rodinu?"

"Otázkou je, proč jsi vůbec předpokládala, že víš něco o mé rodině nebo o mě?"

Luce cítila, jak se jí stáhl žaludek. Viděla v Danielových očích zděšení. Myslel si o ní, že je nějaký slídil. Věděla, že to zpackala. Znovu.

"D." Roland přišel až k nim. Položil ruku na Danielovo rameno. "Chceš tu zůstat a riskovat, že se tu bude konat nějaká další nekonečná přednáška nebo se odsud vypaříme?"

"Jo," řekl Daniel tiše. Potom se podíval na Luce. "Pojďme odsud."

Samozřejmě -jako obvykle- došla jí její chyba až o několik minut později. Měla poslechnout svůj instinkt a neprozradit žádné podrobnosti o souboru Daniela. Inteligentní, normální člověk by se vyhnul téhle konverzaci nebo by úplně změnil téma hovoru na nějaké všední téma. Nebo přinejmenším držel její velká ústa.

Lauren Kate: Pád 13.část

Wed, 02 Nov 2011 19:00:00 +0100

8.kapitola 2/2

O vteřinu později se dveře v místnosti otevřely a světlo z haly osvětlilo schodiště. Chodbou se ozývaly kroky. Luce cítila, jak jí Penn chytá za zadní stranu jejího trička. Pomalu jí přesunula k zadní polici. Čekaly se zadrženým dechem. Luce v rukou svírala Danielův soubor. Byly v pasti.

Luce měla zavřené oči. Očekávala nejhorší, když najednou uslyšely melodický hukot, který naplnil pokoj. Někdo zpíval.

"Doooo da da da dooo," ženský hlas si tiše broukal. Luce natahovala krk a mezi dvěma krabicemi plných souborů, uviděla starší ženu s malou baterkou, připevněnou na čele. Vypadala jako horník. Slečna Sophia. Nesla dvě velké krabice. Jednu postavila na horní polici, takže z ní bylo vidět jen zářící čelo. Chodila tak lehce, jako by byly krabice naplněny jen lehkými peříčky a ne těžkými soubory.

Penn sevřela Luce ruku, zatímco sledovaly, jak slečna Sophia umisťovala bednu na prázdnou polici. Vytáhla tužku a napsala si něco do bloku.

"Už jen pár," řekla a pak si něco polohlasně zamumlala, takže jí Luce nemohla slyšet. O vteřinu později slečna Sophia vyklouzla z místnosti a šla zpátky po schodech nahoru. Zmizela tak rychle, jak se objevila. Její broukání se ještě chvíle rozeznívalo chodbou.

Po tom, co zavřela dveře, Penn hlasitě vydechla. "Řekla, že toho bude víc. Pravděpodobně se vrátí."

"Co budeme dělat?" zeptala se Luce.

"Vyplížíš se nahoru po schodech," řekla Penn a ukázala ven. "Půjdeš vlevo nahoru a tam natrefíš na ředitelnu. Pokud tě někdo chytí, můžeš říct, že jsi hledala toalety."

"A ty?"

"Dám pryč soubor Daniela a setkám se s tebou na tribunách. Slečna Sophia nebude mít podezření, když tu načapá jenom mě. Tohle je jako můj druhý pokoj. Jsem tu pořád."

Luce se podívala na Danielův soubor s malých záchvěvem lítosti. Nebyla připravena odejít. Ve chvíli, kdy se smířila se skoro prázdným spisem Daniela, začala taky přemýšlet o Camovi. Daniel byl tak záhadný-a bohužel i jeho spis. Na druhé straně Cam byl otevřený a snadno čitelný. Stejně byla zvědavá. Luce napadlo, jestli by o něm mohla zjistit něco, co jí neřekl. Ale jeden pohled na tvář Penn Luce napověděl, že už na to není čas.

"Jestli existuje něco víc, co by tu o Danielovi bylo, najdeme to," ujistila ji Penn. "Budeme hledat dál." Postrčila Luce trochu ke dveřím. "Teď už běž."

Luce se rozběhla po chodbě, potom otevřela dveře od schodiště. Vzduch byl stále vlhký, ale s každým krokem cítila, jak se to zlepšuje. Když konečně byla za rohem na vrcholu schodů, zamrkala a třela si oči, aby si zvykly na záplavu jasného slunečného světla, které bylo na chodbě. Klopýtala dál, až se ocitla u nabílených dveří ředitelny. Tam ztuhla.

Z telefonní budky trčely dvě černé jehlové kotníkové boty. Vypadaly jako boty velmi zlé čarodějnice z jihu. Luce spěchala ke dveřím a doufala, že jí neuvidí. Najednou si uvědomila, že jehlové podpatky bot přecházely v legíny se vzorem hadí kůže, které přecházely v úsměv Molly. Měla v ruce malý stříbrný fotoaparát. Zvedla oči k Luce a zavěsila telefon, který měla u ucha. Pak se postavila nohama na zem.

"Proč se tváříš tak provinile Sekaná?" zeptala se a dala si ruce v bok. "Nech mě hádat. Máš v plánu ignorovat můj návrh, abys zůstala daleko od Daniela."

Jak mohla být ta holka takhle zlá? Molly měla nějaký záhadný způsob, jakým vždy věděla, kde Luce je. Ona o ní ale nic nevěděla. Neměla žádný důvod být na ní tak hnusná. Od prvního dne školy Luce Molly nikdy nic neudělala-kromě toho, že se snažila od ní zůstat co nejdál.

"Zapomněla jsi, jaká katastrofa se stala naposled, když ses pokusila vnutit klukovi, který neměl zájem?" Hlas Molly byl ostrý jako nůž. "Jakže to bylo jeho jméno? Taylor? Truman?"

Trevor. Jak mohla Molly vědět o Trevorovi? To bylo její nejhlubší a nejtemnější tajemství. Jediná věc, kterou Luce na Sword&Cross chtěla udržet pod pokličkou. Teď, zosobnění zla Molly věděla o všem. Neměla žádný stud. Krutě a povýšeně to na ní vytáhla uprostřed ředitelny.

Bylo možné, že by Penn lhala, že byla ona jediný člověk, s kterým se podělila o možnost vstupu do archivu? Bylo nějaké další logické vysvětlení? Luce si sevřela ruku na hrudi. Bylo jí zle ... cítila se nechráněně. Cítila nevysvětlitelnou vinu, která jí spalovala jako oheň.

Molly naklonila hlavu. "Konečně," řekla a znělo to úlevně. "Už ti to došlo." Otočila se k ní zády a otevřela přední dveře. Pak, těsně předtím, než vyšla ven, se otočila a podívala se na Luce. "Takže nemusíš udělat našemu starému dobrému Danielovi to samé, co jsi udělala tomu ... jaké že bylo jeho jméno. Capiche?"

Luce se za ní vydala. Po pár krocích se ale zastavila. Uvědomila si, že by nebylo dobré, kdyby teď zaútočila na Molly. Ta holka byla prostě příliš zlá. Potom, co nasypala sůl do nezhojených ran Luce, se rozběhla ven a Gabe seběhla dolů z tribuny, aby jí mohla jít naproti. Byly dost daleko na to, aby mohla Luce rozeznat jejich výrazy. Najednou se obě otočily a pohlédly na ní. Odbarvená hlava se natahovala směrem k tomu nejodpornějšímu černému skřítkovy, jakého kdy Luce viděla.

Sevřela svou zpocenou ruku v pěst. Představovala si, jak Gabbe okamžitě běží k Danielovi, říct mu novinky o Trevorovi. Při pomyšlení na to, se jí udělalo nevolno. Bolest se jí zvedala z konečků prstů a vystřelovala až do její hrudi. Jestli Daniela chytili za to, že neopatrně přecházel silnici, tak co by potom řekl na tohle? Nedalo se to ani srovnat s tím, proč tu byla Luce.

"Pozor!" zavolal hlas. Tohle byla nejneoblíbenější věta Luce. Sportovní vybavení všeho druhu mělo legrační zvyk, letět přímo na ní. Trhla sebou a hleděla přímo do slunce.

Nic neviděla a neměla ani čas, aby si zakryla obličej. Cítila jen ránu na straně její hlavy a slyšela hlasitě zvonění v uších. Au.

Rolandův fotbalový míč.

"Pěkně!" zavolal Roland, když se k němu míč odrazem vrátil. Jako kdyby to měla v úmyslu. Přejela si rukou po čele a udělala pár vratkých kroků.

Najednou ucítila ruku kolem zápěstí. Jiskra tepla, která jí projela, ji donutila vzdechnout. Podívala se dolů a uviděla, jak jí opálené prsty svírají ruku. Pak zvedla hlavu a pohlédla do Danielových šedých očí.

"Jsi v pořádku?" zeptal se.

Když přikývla, zvedl obočí. "Pokud jsi chtěla hrát fotbal, mohla jsi říct," řekl. "Rád bych ti vysvětlil některé jemnější způsoby hry. Například většina lidí používá ke hře méně citlivé části těla, aby odpálili míč."

Pustil její zápěstí. Když si Luce myslela, že odejde, pohladil jí po tváři. Stála tam se zatajeným dechem. Cítila, jako by jí srdce explodovalo v hrudi, když jí Daniel odhrnul vlasy z čela.

V tu chvíli si uvědomila, že si z ní asi Daniel dělal legraci.

A proč by ne? Pravděpodobně měla na straně obličeje otisk fotbalového míče.

Molly a Gabbe na ní zíraly-a teď i na Daniela-se zkříženýma rukama na prsou.

"Myslím, že tvoje přítelkyně žárlí," řekla Luce a ukázala na dvojici.

"Která z nich?" zeptal se.

"Neuvědomila jsem si, že chodíš s oběma."

"Ani jedna není moje přítelkyně," řekl prostě. "Nemám přítelkyni. Jen jsem myslel, o které z nich sis myslela, že je moje přítelkyně?"

Luce na něj ohromeně zírala. O čem teda byl celý ten rozhovor s Gabbe, který vyslechla? Proč se na ně holky teď tak dívají? Lže jí Daniel?

Pobaveně se na ní podíval. "Možná, že ses do tý hlavy udeřila trochu víc, než jsem si myslel," řekl. "No, pojďme se projít na vzduch."

Luce se snažila najít nějaký sarkastický vtip v návrhu Daniela. Říká tím, že si myslí, že je natvrdlá a že potřebuje víc vzduchu? Ne, to asi ne. Podívala se na něj. Jak by mohl vypadat tak upřímně? Právě když si začala zvykat na to, jak na ní Daniel kašle.

"Kam?" zeptala se Luce opatrně. Bylo příliš snadné cítit teď škodolibou radost, když věděla, že Daniel nemá žádnou přítelkyni, a že s ní chce někam jít. Musel v tom být nějaký háček.

Daniel zamžoural na dívky na hřišti. "Někam, kde nás nebude nikdo sledovat."

Luce řekla Penn, že se setkají na tribunách, ale to jí vysvětlí později. Penn tomu bude rozumět. Luce nechala, aby jí Daniel provedl kolem zkoumavých pohledů dívek, malým sadem skoro shnilých broskvoní a kolem zadní části starého kostela-tělocvičny.

Potom přišli do lesa, který tvořily nádherné duby, které by si Luce nikdy nepomyslela, že by se tam mohly schovávat. Daniel se ohlédl, aby se ujistil, že jde za ním. Usmála se. Sotva s ním držela krok, když procházela mezi zkroucenými kořeny. Nemohla tady přemýšlet o stínech.

Šli stále hlouběji do lesa. Přes tmavé, husté listoví pronikalo shora stále méně slunečního světla. Vzduch naplňoval zápach bohatého, zatuchlého bláta. Luce najednou věděla, že je někde v okolí voda. Kdyby byla ten typ člověka, který se modlil, modlila by se teď za to, aby právě teď zůstaly stíny daleko. Jen pro ten čas, kdy bude s Danielem. Neměl by vidět, jak je bláznivá. Ale Luce se nikdy nemodlila. Nevěděla jak. Místo toho jen zkřížila prsty.

"Tady les končí," řekl Daniel. Když se splnilo, co říkal, Luce zalapala po dechu v úžasu.

Něco se změnilo, zatímco šla s Danielem lesem. Něco víc, než jen pouhá vzdálenost, kterou ušli od Sword&Cross. Když vyšli zpoza stromů, vynořili se poblíž vysokých červených skal. Bylo to jako by stáli uprostřed pohlednice. Z takové, která se prodává v otočných kovových regálech v maloměstských drogeriích. Snový obraz idylického jihu, který už neexistuje. Každá barva, kterou Luce viděla, byla stále jasnější, než chvíli předtím. Od křišťálově modrého jezera těsně pod nimi a k hustému smaragdovému lesu, který je obklopoval. Dva rackové se proháněli na jasné obloze nad jejich hlavami. Když se podívala ke svým nohám, viděla slaniska. Zůstávala po bílé pěně z oceánu, který šel až za obzor.

Podívala se na Daniela. Ten jí pohled oplácel. V tomhle světle byla jeho kůže zlatá a jeho oči měly barvu deště. Atmosféra tady byla těžká. Bylo to tu pozoruhodné.

"Co myslíš?" zeptal se. Zdál se teď mnohem uvolněnější, když byl tak daleko od všech ostatních.

"Nikdy jsem neviděla nic tak nádherného," řekla a skenovala svým pohledem hladinu jezera před nimi. Měla nutkání do něj skočit. Asi patnáct metrů od břehu byl velký plochý kámen, porostlý mechem. "Co je to?"

"Ukážu ti to," řekl Daniel a zul si boty. Luce se na něj snažila neúspěšně nedívat, když si tahal tričko přes hlavu a odhalil tak svoje svalnaté tělo.

"Pojď," řekl a ona si uvědomila, že musela vypadat, jako by na místě zapustila kořeny. "Můžeš plavat v tom, co máš na sobě," dodal a ukázal na její šedé tílko a šortky. "Dokonce tě tentokrát nechám vyhrát."

Zasmála se. "Tentokrát? Myslíš všechny ty závody předtím, kdy jsem tě nechala vyhrát?"

Daniel už začal kývat, když se náhle zarazil. "Ne. Viděl jsem tě plavat jen jednou v bazénu a to jsi prohrála."

Na sekundu měla Luce nutkání říct mu, proč prohrála. Třeba by se pak celému nedorozumění, že je Gabbe jeho přítelkyně zasmáli. Jenže v tu chvíli Daniel zvedl ruce nad hlavu, jako zbraně, pak byl najednou ve vzduchu, opsal oblouk a klesal do jezera. Potopil se s dokonalým dopadem na hladinu.

Byla to jedna z nejkrásnějších věcí, jaké Luce kdy viděla. Byl dokonalý, jako nikdo, koho kdy Luce znala. Dokonce i když se potopil do vody, v uších se jí ozvala krásná ozvěna šplouchnutí.

Chtěla tam být s ním.

Sundala si boty a nechala je pod stromem magnolie vedle těch Danielových. Pak se postavila na okraj skály. Pokles byl asi dvacet metrů. Byl to druh vysokého skoku, který vždy Luce omámil srdce. V dobrém slova smyslu.

O vteřinu později se hlava Daniela objevila nad hladinou. Usmíval se a šlapal vodu. "Nenuť mě, abych si rozmyslel to, že tě nechám vyhrát," zavolala na ní.

Zhluboka se nadechla a pak zvedla ruce nad hlavu. Daniel kousek odplaval a ona se chystala do hlubokého labutího ponoru. Pád trval jen zlomek sekundy, ale byl to ten nejdokonalejší pocit. Plachtění přes prosluněný vzduch dolů, dolů, dolů.

Šplouch. V první okamžik jí přišlo, že je voda otřesně studená, o vteřinu později už byla teplota ideální. Luce se vynořila, aby popadla dech. Stačil jediný pohled na Daniela a začal plavat motýlka. Připojila se. Odrazila se tak silně, že ztratila přehled o tom, jak si Daniel vede. Předváděla se a doufala, že se díval. Zhluboka se nadechla a plavala stále dál a dál. Nakonec do skály udeřila rukou o sekundu dřív než Daniel.

Oba lapali po dechu, zatímco šplhali na plochý, sluncem vyhřátý kámen. Jeho okraje byly kluzké kvůli mechu. Pro Luce bylo těžké vyšplhat se tam. Daniel žádný problém neměl, opřel se o skálu a vyhoupl se nahoru. Sáhl dozadu a podal jí ruku. Vytáhl ji až nahoru na místo, kde mohla přehodit nohu přes okraj.

V době, kdy se celé vyškrabala z vody, už ležel na zádech a byl téměř suchý. Jen jeho šortky na sobě měly nějakou zmínku, že právě plaval v jezeře. Na druhé straně Luce k sobě měla oblečení přilepené a z vlasů jí kapalo. Většina kluků by se chopila příležitosti okukovat mokrou holku, ale Daniel ležel jen na skále na zádech a měl zavřené oči. Nemohla se rozhodnout, jestli to dělal z nedostatku zájmu nebo z laskavosti.

Laskavost, řekla si pro sebe. Byla beznadějná romantička. Daniel se ale zdál tak vnímavý. Musel přece cítit alespoň něco z toho, co cítila Luce. Nebyla to jen přitažlivost. Možná, když všichni kolem ní říkali, aby se od něj držela dál, věděli o tom, že se odněkud už dávno navzájem znají.

Daniel prudce otevřel oči a usmál se. Stejným úsměvem, jako na fotce v jeho souboru. Silné deja vu jí zachvátilo tak, že si Luce musela lehnout.

"Co je?" zeptal se a znělo to nervózně.

"Nic."

"Luce."

"Nemůžu to dostat z hlavy," řekla a převrátila se na bok, aby byla čelem k němu. Necítila se ještě dost stabilní na to sedět. "Ten pocit. Pocit že tě neznám jen chvíli."

Voda narazila na skálu. Postříkala ruku Luce, která jí visela přes okraj kamene. Byla chladná a Luce se na lýtkách rozšířila husí kůže. Pak konečně Daniel promluvil.

"Copak jsme to už nevyřešili?" Jeho tón se změnil. Jako by se snažil skrýt smích. Zněl jako typický kluk z Doveru: samolibý, věčně znuděný, arogantní. "Jsem polichocen, že máš pocit, že spolu máme něco společného. Opravdu. Ale ty si nemusíš vymýšlet neexistující historii, aby si tě někdo všimnul."

Ne. Myslel si, že bude ignorovat tenhle zvláštní pocit, který má, ale ona se z toho nemohla jen tak otřást a jít dál. Zahanbeně zaťala zuby.

"Proč bych to měla dělat?" zeptala se a mžourala proti slunci.

"To mi řekni ty," řekl Daniel. "Nebo vlastně ne. Bylo by to k ničemu." Vzdychl. "Podívej, měl jsem ti to říct dřív, než jsem začal vidět znamení."

Luce se posadila. Srdce jí tlouklo jako o závod. Daniel taky viděl znamení. "Vím, že jsem tě neměl v té tělocvičně tak odbýt," řekl pomalu, což způsobilo, že se Luce naklonila dopředu, jako by ho tak donutila mluvit rychleji. "Měl jsem ti říct pravdu."

Luce čekala.

"Jedna holka mi dost ublížila." Položil ruku do vody. Vytáhl ven leknín, který se mu rozpadl v ruce. "Někoho jsem opravdu miloval. Není to tak dávno. Není to nic osobního a já tě nechci ignorovat." Podíval se na ni. Slunce se mu opíralo do mokrých vlasů a vrhalo od nich odlesky. "Ale taky nechci, aby sis dělala zbytečné naděje. Nechci se s nikým zaplést. Ne v dohledné době."

Oh.

Odvrátila se k půlnočně modré vodě, která ještě před pár minutami, kdy se na ní smál, stříkala kolem. Jenže teď jezero nejevilo žádné známky legrace. A ani Danielova tvář.

No, Luce se spálila taky. Možná, kdyby mu řekla, jak hrozné to všechno s Trevorem bylo, i Daniel by jí nechal nahlédnout do své minulosti. Jenže ona věděla, že by nevydržela s ním probírat jeho minulost. Ta představa jeho s jinou dívkou -představila si Gabbe, Molly, jejich usmívající se tváře, velké oči, dlouhé vlasy- stačilo to, aby jí bylo na zvracení.

Jeho příběh o špatném rozchodu měl všechno vysvětlit. Jenže to se nestalo. Daniel byl tak podivný. Už od začátku. Jeden den jí hnusně odbýt a druhý jí zachránit před padající sochou na hřbitově. A teď, když jí přivedl sem k jezeru. Byly tu sami. Byl všude kolem ní.

Daniel měl sníženou hlavu, ale stále na ni hleděl. "Není to dost dobrá odpověď?" zeptal se, skoro jako by věděl na co myslí.

"Mám stále pocit, že jsi mi něco neřekl," řekla.

Všechny tyhle okamžiky nemohly být vysvětleny jen velkým žalem. Luce to věděla. V těchhle záležitostech měla zkušenosti.

Otočil se zády k ní a díval se na cestu, kterou přišli k jezeru. Po chvíli se trpce zasmál. "Samozřejmě že existují věci, které ti neřeknu. Sotva tě znám. Nejsem si jistý, proč si myslíš, že ti něco dlužím." Vstal.

"Kam jdeš?"

"Musím se dostat zpátky," řekl.

"Neodcházej," zašeptala, ale nezdálo se, že by jí slyšel.

Dívala se, jak se mu zvedl hrudník, když skočil střemhlav do vody.

Skočil daleko a začal plavat ke břehu. Ohlédl se na ní ještě jednou, uprostřed jeho cesty na břeh. Tím jí dal definitivní sbohem.

Pak jí zabolelo srdce, když začal plavat dokonalého motýlka. Cítila se uvnitř prázdná, ale stejně si nemohla pomoci. Obdivovala ho. Plaval tak krásně a tak čistě, musela se na něj dívat.

Brzy dosáhl břehu. Vzdálenost mezi nimi byla mnohem kratší, než se zdálo Luce. Vypadal tak klidný, když plaval. Ale nebyl žádný způsob, jak by mohl tak rychle dosáhnout břehu, kdyby nespěchal. Musel plavat opravdu rychle.

Jak naléhavé pro něj bylo dostat se od ní pryč?

Dívala se za ním -s matoucí kombinací hlubokých rozpaků a ještě hlubšího pokušení- když se Daniel zvedl zpátky na břehu. Sluneční paprsky, které procházely mezi stromy, obklopovaly jeho siluetu zářící září. Luce musela zavřít oči před tím oslepujícím světlem.

Přemýšlela, jestli to, jak dostala fotbalovým míčem do hlavy, otřáslo jejím viděním. Nebo jestli to, co viděla, byla fata morgána. Trik pozdního odpoledního slunce. Vstala na skále, aby se mohla podívat lépe.

Lauren Kate: Pád 12.část

Wed, 02 Nov 2011 14:00:00 +0100

kapitola 8 1/2

POTOPIT SE PŘÍLIŠ HLUBOKO

Když Luce odpověděla na zaklepání na její dveře v sobotu ráno, Penn jí padla do náruče. "Kdo by si pomyslel, že když otevřeš dveře, vypadnu z nich na tebe zrovna já, viď," omlouvala se a rovnala si brýle. "Měla bych přestat zapomínat, že se o kukátko neopírá. No nic. Mimochodem," dodala a rozhlédla se kolem. Přešla k oknu nad postelí Luce. "Není to tu špatný. Mínus ty barvy a tak."

Luce stála za ní a dívala se na hřbitov. Pohled jí padl na starý dub, kde měla piknik s Camem. Pak si vzpomněla na místo, které odsud nebylo vidět. Místo, kde jí s Danielem přišpendlila socha na zem. Anděl pomsty, který po nehodě záhadně zmizel.

Vzpomněla si na starost v Danielových očích, když zašeptal její jméno v ten den, kdy se dotýkaly nosy. Cítila jeho prsty na krku. Pocítila, jak jí polilo horko.

Jak ubohé. Vzdychla a odvrátila se od okna, protože si uvědomila, že se Penn přesunula taky.

Dívala se na věci na stole Luce. Všechno důkladně prozkoumala. Těžítko Sochy Svobody, které jí přivezl táta z konference v NYU. Fotku její mámy se špatnou trvalou, když jí bylo asi jako Luce. Titulní CD Lucindy Williams, které jí dala Callie před odjezdem. Luce o ní nikdy předtím neslyšela.

"Kde máš knihy?" zeptala se Luce Penn, když přejížděla prstem po její poličce. "Říkala jsi, že se chceš učit."

Než to dořekla, Penn už zkoumala rifle v její skříni. Luce sledovala, jak rychle ztratila zájem o variace černých triček a svetrů. Když Penn přecházela k jejímu prádelníku, Luce vykročila a zastavila jí.

"Fajn, to stačí. Čmuchalko," řekla. "Neměly jsme dělat výzkum pro náš rodokmen?"

"Když už mluvíme o slídění." Penn zajiskřilo v očích. "Ano, měly bychom udělat nějaký výzkum. ale ne ten, který myslíš."

Luce na ni nechápavě zírala. "Huh?"

"Podívej." Penn položila Luce ruku na rameno. "Pokud opravdu chceš vědět něco o Danielovi Grigori-"

"Pst!" Luce zasyčela a přiskočila ke dveřím, aby je mohla zavřít. Strčila hlavu do haly a rozhlédla se po okolí. Na obzoru nikdo-ale to se nepočítá. Lidé na téhle škole mají nepříjemný zvyk objevit se z ničeho nic. Zejména Cam. Luce by umřela, kdyby zjistil-nebo kdokoliv zjistil- že je zamilovaná do Daniela. Nebo v tomhle bodě, kdokoliv kromě Penn.

Splněno. Luce zavřela dveře a zamknula. Otočila se zpátky ke své kamarádce. Penn seděla se zkříženýma nohama na kraji postele. Dívala se na ni pobaveně.

Luce si dala ruce za záda a začala hrabat nohou v jejím kruhovém červeném koberci u dveří. "Proč myslíš, že bych o něm chtěla něco vědět?"

"Tohle na mě nezkoušej," řekla Penn se smíchem. "Je to naprosto zřejmé, že na Daniela Grigoriho celou dobu zíráš."

"Pst!" řekla Luce znovu.

"B", řekla Penn a neztišila hlas. "Viděla jsem tě včera, jak na něj celou hodinu zíráš. Zažaluj mě-ale ty ses na něj dívala naprosto nestydatě. A C, nejsem úplně paranoidní. Myslíš, že bych to vykecala někomu na škole, kromě tebe?"

Penn měla bod.

"Jak jsem řekla," pokračovala, "za předpokladu, že se hypoteticky chceš dozvědět víc o jedné nejmenované osobě, měla bys použít svou kůru mozkovou a zkusit plodnější strom." Penn pokrčila rameny. "Víš, mohla bych ti pomoct."

"Poslouchám," řekla Luce a sedla si k ní na postel. Její internetové vyhledávání včera, sestávalo z psaní a následného mazání Danielova jména do vyhledávacího pole.

"Doufala jsem, že to řekneš," řekla Penn. "Nebrala jsem si dneska knihy, protože ti dám" -rozšířily se jí oči- "prohlídku zakázaným podzemním doupětem záznamů lidí ze Sword&Cross!"

Luce se ušklíbla. "Já nevím. Slídit v souborech Daniela? Nejsem si jistá, jestli chci další důvod, proč se cítit jako praštěnej slídil."

"Ha." Penn se uchechtla. "A ano, myslím, že chceš. Jen si to musíš říct nahlas. No, Luce. Bude to legrace. Kromě toho, co jiného bys chtěla dělat v tohle krásné slunečné sobotní ráno?"

Byl krásný den-přesně ten druh krásného dne, kdy se cítíte osaměle, když nemáte nic zábavného v plánu. Uprostřed noci se Luce cítila jako přejetá, i když si otevřela okno. Dnes ráno bylo ale teplo a všechna vlhkost zmizela.

Trávila tyhle krásné slunečné dny na cyklistických stezkách se svými přáteli. To bylo předtím, než se začala lesním stezkám vyhýbat, protože žádná jiná z dívek neviděla stíny, které viděla ona. Svým přátelům jednoho dne řekla, že jí rodiče zakázali chodit na tyhle výlety.

Pravda byla taková, že Luce zpanikařila, když se jednalo o to, jak stráví první víkend ve Sword&Cros. Žádná škola. Žádný teror co se týkalo testů fyzické zdatnosti. Žádné společenské akce na programu dne. Jen čtyřicet osm nekonečně dlouhých hodin volného času. Věčnost. Bylo jí špatně od žaludku a měla nostalgický pocit celé dopoledne-dokud se neukázala Penn.

"Dobře." Luce se snažila usmát, když řekla: "Vezmi mě do svého tajemného doupěte."

Penn prakticky skákala, když vedla Luce pošlapanou trávou na hřišti do hlavní haly u vchodu do školy. "Nevíš, jak dlouho jsem čekala na partnera, který by se mnou ten zločin provedl."

Luce se usmála. Byla ráda, že se tím víc spřátelí s Penn, ale hlavní věc, proč tohle dělala byla no, ehm ... ta věc s Danielem.

Na okraji hřiště míjeli několik lenošících dětí na tribunách. Bylo krásné pozdně ranní slunce. Bylo zvláštní vidět nějakou barvu na akademické půdě. Halvně u těchhle studentů, se kterými si spojila jen černou barvu.

Byl tam i Roland-v zelených fotbalových šortkách a basketbalovým míčem mezi nohama. Gabbe měla fialovou košili. Jules a Phillip-jazykový pár-měli oba vybledlé džíny s dírami na kolenou. Todd Hammnond seděl stranou od ostatních dětí na tribuně a četl si komix v maskovacím tričku. Dokonce i Luce měla šedivé tílko a šortky. Cítila se v tom živější než ve věcech, které nosila celý týden.

Trenérka Diante a Albatros hlídaly na okraji trávníku na dvou plastových zahradních židlích s rozloženým slunečníkem. Odklepávaly popel ze svých cigaret na trávník a měly na sobě tmavé brýle. Vypadaly naprosto znuděně, jako by byly uvězněné ve své práci, za kterou byly placené, a která byla monitorována.

Na hřišti bylo hodně lidí, ale když je s Penn míjely, byla ráda, že v blízkosti haly nikdo není. Nikdo Luce neřekl nic o překračování zakázaných oblastí nebo dokonce o tom, které oblasti byly zakázané. Randy by ale nalezla vhodný trest.

"A co Červené?" zeptala se Luce, když si vzpomněla na všudypřítomné kamery.

"Dala jsem do nich nějaké vybité baterie, když jsem šla k tobě do pokoje," řekla Penn stejným nonšalantním hlasem někoho, kdo by mohl říct i "jen jsem naplnil tvé auto plynem".

Penn se radikálně rozhlédla kolem, než zavedla Luce zadním vchodem do hlavní budovy. Sešli po třech strmých schodech až k olivově zbarveným dveřím, které nebyly z přízemí viditelné.

"Je tenhle suterén taky z doby občanské války?" zeptala se Luce. Vypadalo to jako vstup namísto, kde by se mohli ukrývat váleční zajatci.

Penn dlouze a dramaticky nasála vlhký vzduch. "Je tahle páchnoucí hniloba odpověď na tvou otázku? Tohle je plíseň antebellum." Usmála se na Luce. "Většina studentů by se přetrhla pro možnost inhalovat tenhle vzduch."

Luce se snažila dýchat nosem jako Penn. Té se na krku houpalo hotové železářství. Měla tam hromadu klíčů. "Můj život by byl mnohem jednodušší, kdyby pro tohle místo udělali jeden univerzální klíč," řekla, když se prohrabávala klíči. Nakonec vybrala jeden vepředu. Byl tenký a stříbrný.

Když jím otočila v zámku, Luce ucítila nečekaný mráz ze vzrušení. Penn měla pravdu-tohle je lepší, než mapování jejího rodokmenu.

Kráčeli přes teplé, vlhké chodby, jejichž strop byl jen o pár centimetrů vyšší, než jejich hlavy. Zatuchlý vzduch ukazoval, že tam nejspíš něco umřelo. Luce byla ráda, že je místnost příliš tmavá na to, aby viděla na podlahu. Zrovna začínala pociťovat klaustrofobii, když Penn vyndala další klíč, kterým otevřela malé a mnohem modernější dveře. Přikrčily se, když jimi procházely a pak se postavily na druhé straně.

Uvnitř byly uschované záznamy. Páchlo to tam plísní, ale vzduch byl mnohem chladnější a sušší. Byla tam tma, s vyjímkou světle červeného světla, označující VÝCHOD, nad jejich hlavami.

Luce rozeznávala robustní siluetu Penn a tápala rukama ve vzduchu. "Kde je vypínač?" zamumlala.

"Tam."

Uslyšela zvuk, když se Penn obracela na nahou žárovku, která visela nad jejich hlavami a od které visel kovový řetěz. V místnosti bylo pořád šero, ale Luce už rozpoznala cementové zdi, které měly také olivovou barvu a byla lemovaná těžkými policemi a kartotékami. Desítky lepenkových krabic byly nacpané v policích a v uličkách mezi skříňkami. Zdálo se, že to tu leží celou věčnost. Všechno bylo potaženo silnou vrstvou prachu.

Sluníčko, které svítilo venku, se odtud zdálo tak vzdálené. I když Luce věděla, že byla jen kousek pod zemí, vypadalo to spíš jako míle. Přejela si po holých pažích. Kdyby byla stín, byl by tenhle suterén přesně místo, kde by měla mít. Doteď si žádného stínu nevšimla, ale Luce věděla, že nikdy nebyl dost dobrý důvod pro to, aby se cítila v bezpečí.

Penn byla nespokojená s příšeřím v suterénu. Přitáhla si z rohu stoličku. "Páni," řekla a něco za sebou táhla. "Tady něco je. Ty záznamy, by měly být přímo tady ... myslím, že by se tomu tady hodil jarní úklid, v poslední době tu nikdo nebyl."

"Jak dávno už je to, co tu byl někdo naposled?"

"Asi týden ..." Hlas Penn se vytratil, když zmizela do tmy za vysokou skříň.

Luce si nedokázala představit, k čemu všechno tohle Sword&Cross potřeboval. Zvedla víko a vytáhla tlustý soubor označený URČENÝ K NÁPRAVĚ. To bylo napsáno dost suše. no, možná bylo lepší nevědět.

"Je to seřazené podle abecedy," volala Penn. Její hlas zněl tlumeně a z dálky. "E, F, G ... tady je Grigori."

Luce následovala zvuk šustění papírů v úzké uličce a brzy našla Penn s krabicí v náručí. Bojovala s její hmotností. Danielův soubor měla zastrčený pod bradou.

"Je tak tenká," řekla a zvedla lehce bradu, aby si jí mohla Luce vzít. "Normálně jsou mnohem tlustější ..." Podívala se na Luce a kousla se do rtu.

"Dobře, teď vážně vypadám jako ta bláznivá SLÍDILKA. Pojďme se podívat, co je uvnitř."

V té složce byla jen jedna stránka. Černobílý scan, na kterém byl v pravém horním rohu jeho ID obrázek. Díval se přímo do objektivu. Lehce se usmíval. Luce si nemohla pomoci a usmála se taky. Vypadal stejně jako tehdy v noci-noci? Nemohla si vzpomenout jaké noci. Představa jeho postavy byla tak jasná, ale nemohla se přinutit vzpomenout si, kdy ho viděla.

"Bože, nevypadá náhodou úplně stejně?" Penn přerušila myšlenky Luce. "A podívej se na datum. Tahle fotka byla pořízena před třemi roky. Když přišel poprvé na Sword&Cros."

To musí být to, co napadlo Luce ... Daniel vypadal úplně stejně jako teď. Když o tom přemýšlela, najednou něco pocítila-nebo ji něco napadlo-něco jiného, důležitého, jen si nemohla vzpomenout co to bylo.

"Rodiče:neznámí," četla Penn a Luce se jí naklonila přes rameno. "Místo narození: Los Angeles sirotčinec."

"Sirotčinec?" zeptala se Luce a přitiskla si ruku na srdce.

"To je všechno, co tu je. Pak už je tu napsáno jen jeho-"

"Trestní rejstřík," dokončila Luce, když si četla papír. "Potloukání se na pláži v pozdních hodinách ... vandalismus v supermarketu ... neopatrné přecházení ulice." Penn se rozšířily oči a Luce polknula smích. "Slaďouš Grifgori byl zatčen za neopatrné přecházení ulice? Přiznej si to, je to srandovní."

Luce se nelíbilo zjištění, že Daniel vlastně nic neudělal. Nechápala, jak mohl být na Sword&Cross, když měl v rejstříku jen seznam těchto drobných přestupků. Všechny složky v těch krabicích všude okolo, všude by mohlo být něco o Danielovi.

"Musí tam toho být víc," řekla Luce.

Nad hlavou se jim něco pohnulo. Luce a Penn se podívaly ke stropu.

"Hlavní kancelář," zašeptala Penn a zatahala se za rukáv. "Mohl by to být kdokoliv. Ale sem nikdo nechodí, věř mi."

Lauren Kate: Pád 11.část

Tue, 01 Nov 2011 19:00:00 +0100

kapitola 7

UBÝVÁNÍ SVĚTLA

"Chystáš se teď někam?" zeptal se Cam a sundal si červené plastové brýle.

Objevil se u vchodu Augustina tak náhle, že do něj Luce skoro vrazila. Nebo tam už možná chvíli byl a ona si ho prostě ve snaze, co nejrychleji se dostat do třídy, nevšimla. Ať tak či onak, srdce jí začalo bít rychleji a dlaně se jí začaly potit.

"Ehm, do třídy?" odpověděla Luce. Kam by asi tak měla jít? Měla obě ruce plné starých knih na hodinu a nedokončeného úkolu z náboženství.

Byla vhodná chvíle pro to, omluvit se za to, že se minulou noc tak vypařila. Ale ona to nedokázala udělat. V šatně netekla teplá voda, takže se musela táhnut celou cestu zpátky až ke kolejím. To co se stalo po párty nebylo důležité. Už ne. Nechtěla to ještě víc rozpitvávat-zvlášť ne teď, když se před Danielem tak ztrapnila.

Taky ale nechtěla, aby si Cam myslel, že je na něj hrubá. Jen kolem něj chtěla projít a být sama. Rozpaků už bylo od dnešního rána dost.

Jenže čím déle se na ni Cam díval, tím méně důležité bylo odejít. Navíc měla pošramocenou hrdost tím, jak jí Daniel odbyl. Jak by se na to všechno díval Cam?

Měl jasnou bledou kůži a uhlově černé vlasy. Cam byl úplně jiný než kluci, jaké dosud znala. Vyzařovala z něj důvěra a to nejen proto, že o všech věděl všechno a dokázal se dostat k čemukoliv. Když před ní stál, Luce zapomněla, že vůbec teď nějakou hodinu má.

Když se dostaly dál od fádní šedé budovy, Cam vypadal jako z bohémské černobílé fotografie, kterou kazily jen jeho červené brýle Techni.

"Třída, ehm?" Cam dramaticky zívl. Blokoval vchod do budovy a něco na jeho pobaveném úsměvu Luce zaujalo. Chtěla vědět, jaký divoký nápad měl v rukávu. Měl přes rameno zavěšenou plátěnou tašku a jeden šálek espressa v ruce. Stisk Stop na svém iPodu, sundal si sluchátka a dal si je kolem krku. Část jí chtěla vědět, co poslouchal za písničku a část, kde na černém trhu se dostal k tomu hrnečku. Hravý úsměv, který se mu odrážel v jeho zelených očích, jí dodal odvahu se ho na to zeptat.

Cam se napil z šálku kávy. Zvedl ukazováček a řekl: "Dovol mi se s tebou podělit o své motto téhle školy: Lépe později než nikdy."

Luce se zasmála a Cam si nasadil brýle zpátky na nos. Byly tak tmavé, že neviděla ani náznak jeho očí.

"Kromě toho." Usmál se a odhalil bílý oblouk svých zubů. "Je čas oběda a já nám připravil piknik."

Oběda? Luce ještě ani nesnídala. Zakručelo jí v žaludku. Představila si, jak bude pan Cole vyšilovat, ale zbylých dvacet minut hodiny se zdálo mnohem méně atraktivních, když stála vedle Cola.

Kývla na tašku, kterou držel. "Máš toho v tašce dost pro dva?"

Položil Luce širokou ruku na její malá záda a vedl ji přes hřiště, kolem knihovny a kolejí. Zastavil se u kovové brány hřbitova.

"Vím, že je to divné místo pro piknik," vysvětloval, "ale je to to nejlepší místo. Aspoň se na chvíli dostaneme z dohledu. Na akademické půdě by to nešlo. Někdy cítím, že tam nemůžu dýchat." Ukázal směrem k budově školy.

Luce to chápala. Cítila se tak skoro celou dobu, co byla na tomhle místě. Cam, ale vypadal jako poslední, kdo by měl mít ´syndrom nových studentů´. Byl tak ... společenský. Po té párty včera v noci a teď se šálkem espressa v ruce by jí nikdy nenapadlo, že by se mohl dusit i on. Nebo že by mohly sdílet stejné pocity.

Za jeho hlavou uviděla ruiny kampusu. Nebyl velký rozdíl mezi školními ruinami a ruinami na druhé straně hřbitova.

Luce se rozhodla jít s ním. "Jen mi slib, že mě zachráníš, jestli se na mě všechny sochy budou chtít převrhnout."

"Ne," řekl Cam s vážností, která účinně pohřbila její vtip. "To už se nebude opakovat."

Její oči se přesunuly na místo, kde před pár dny ona s Danielem skoro skončili na hřbitově taky. Ale mramorový anděl, který na ně spadnul, byl pryč. Jeho podstavec byl holý.

"Pojď," řekl Cam a tahal jí za ruku za ním. Vyhnuly se místům, která byla zarostlá plevelem. Cam se stále otáčel, aby jí pomohl přes hromady hlíny. Mohlo v nich být bůhví co-

Na jednom místě Luce málem ztratila rovnováhu a chytila se jednoho z náhrobků, aby nespadla. Byla to velká leštěná deska, s jednou drsnou, nedokončenou stranou.

"Vždycky jsem mě tenhle hrob rád," řekl Cam a ukázal na narůžovělý kámen pod jejíma rukama. Luce ho obešla, aby si mohla přečíst nápis.

"Joseph Miley," četla nahlas. "1821 do roku 1865. Statečně sloužil ve válce v severní útočné válce. Přežil tři kulky a padlo pod ním pět koní předtím, než se odebral na věčnost."

Luce si zapraskala klouby. Možná, že se Camovi ten hrob líbil, protože byl z leštěného, narůžovělého kamene a ty ostatní byly šedé? Nebo z důvodu složitého zdobení na vrcholu hrobu? Zvedla na něj obočí.

"Jo." Cam pokrčil rameny. "Jen se mi líbí, jak na tom hrobě vysvětlují způsob, jak zemřel. Je to poctivý, víš? Obvykle tam lidé nechtějí mít nic napsaného."

Luce se odvrátila. Věděla až příliš dobře o jednom nic neříkajícím epitafu. Náhrobní kámen Trevora.

"Přemýšlej, o kolik zajímavější by bylo tohle místo, kdyby se na každém hrobu psala příčina smrti toho člověka." Ukázal na malý hrob několik řad dolů od hrobu Josepha Mileyho. "Jak myslíš, že zemřela tahle?"

"Ehm, spála?" hádala Luce a šla k němu.

Prsty nahmatala na kameni čísla. Dívka, která tu byla pohřbena, byla ještě mladší než Luce, když zemřela. Luce opravdu nechtěla přemýšlet o tom, jak se to stalo.

Cam naklonil hlavu a přemýšlel. "Možná," řekl. "Nebo při tajemném ohni ve stodole, když malá Betsy měla zrovna dostaveníčko s chlapcem odvedle."

Luce začala předstírat, že se urazila, ale vážná tvář Cama jí rozesmála. Už to bylo dlouho, co měla rande s klukem. Jistě, tahle scéna byla trochu morbidní. Nebylo to typické flirtování na parkovišti kina, na které byla zvyklá. Jenže takový byli studenti na Sword&Cross. A ať to bylo lepší nebo horší, Luce teď byla jedna z nich.

Následovala Cama až doprostřed hřbitova, kde byly ozdobné hroby a mauzoleum. Na svahu nad pomníky by mohli vypadat, jako umělci v amfiteátru. Polední slunce zářilo oranžově přes listy obřího dubu na hřbitově. Luce si zastínila oči rukou. Byl to ten nejteplejší den za celý týden.

"Teď tenhle chlápek," řekl Cam a ukázal na obrovský hrob orámovaný korintskými sloupy. "Můj návrh je dlužník. Zabilo ho, když se na něj zřítil strop suterénu. Co jen dokazuje, že se nikdy nemáš schovávat v suterénu před zásahem Konfederace."

"Opravdu?" zeptala se Luce. "Připomeň mi, co z tebe dělá odborníka na tohle všechno?" Když ho škádlila, cítila se podivně privilegovaná tím, že je tam s Camem. Přelétla ho pohledem, aby se ujistila, že se usmíval.

"Je to jen šestý smysl." Blýskl na ni velkým, nevinným úsměvem. "Jestli chceš, můžeš tomu říkat sedmý smysl nebo osmý, devátý. Prostě nevím, kde se to ve mně bere."

"Působivé." Usmála se. "Pro teď se s tím spokojím. Umírám hlady."

"K tvým službám." Cam vytáhl z tašky deku a rozložil jí pod dubem ve stínu. Odšrouboval termosku a Luce ucítila silné espresso. Obvykle nepila černou kávu. Sledovala, jak naplnil skleničku ledem, nalil na něj espresso a nakonec k němu přilil mléko.

"Zapomněl jsem na cukr," řekl.

"Nesladím." Napila se ledového latté a první doušek jí vynahradil celý týden, kdy neměla kofein-na Sword&Cross je zakázaný.

"To mám štěstí," řekl Cam a rozprostřel na deku zbytek pikniku. Luce se na něj dívala, jak vyndává jídlo:celozrnná bageta, malé kolo sýra, olivy, misku vajec Deviled a dvě zelené jablka. Nebylo možné, aby kamera nezachytila všechno, co měl v té tašce-nebo že by měl v plánu to sníst všechno sám.

"Kde jsi k tomu přišel?" zeptala se Luce. Předstírala, že se soustředí na odtržení kusu chleba a zeptala se: "A kolik holek už jsi vzal na piknik, předtím, než jsem přišla?"

"Než jsi přišla?" Cam se zasmál. "Jen těžko si můžu vzpomenout na svůj bezútěšný život předtím, než jsi přišla."

Luce prohlédla jeho sarkasmus. Shledala tuhle poznámku neuvěřitelně lacinou ... a jen trochu okouzlující. Opřela se lokty o deku a zkřížila nohy v kotnících. Cam seděl se zkříženýma nohama naproti ní, a když se natáhnul pro nůž na sýr, položil jí ruku na koleno jejích černých džínsů. Podíval se na ní, jako by se tím ptal, jestli jí to nevadí

Když neuhnula, tak tam se svou rukou zůstal. Do druhé ruky vzal kus bagety a použil její nohu jako stůl, zatímco na ní mazal trojúhelník sýra. Líbilo se jí, když se o ni opíral. Jeho dotek byl vřelý, jako by to něco znamenalo.

"Začnu snad raději s první otázkou," řekl a konečně se opřel. "Pár dní v týdnu pomáhám v kuchyni. Je to část mé dohody se Sword&Cross. Jsem na oddělení, ´vracení jídla´." Obrátil oči v sloup. "Ale nevadí mi to. Myslím tím, že mám rád teplo. To znamená, že když nedávám pozor, můžu se spálit." Natáhl k ní obrácené zápěstí a tím ukázal desítky drobných jizev, které měl na předloktí. "Nemají moc dobrý systém bezpečnosti," řekl ledabyle. "Ale mám přístup ke spíži."

Luce nemohla odolat a přejížděla mu po jizvách prsty. Nekonečně bledé čárky mizely do jeho ještě bledší pleti. Pak se začala cítit trapně za její smělost a odtáhla se. Cam jí vzal za ruku a stiskl ji.

Luce se dívala na jeho prsty omotané kolem těch jejích. Neuvědomila si, jak podobnou barvu pokožky mají. Na jihu, kde stále svítilo slunce, se kvůli své bledosti vždy cítila rozpačitě. Camova kůže ale byla tak bledá, téměř kovová-uvědomila si, jak by vypadala její pokožka na té jeho. Její ramena se zachvěla a ona ucítila zvláštní druh závrati.

"Je ti zima?" zeptal se tiše.

Když se mu podívala do očí, věděla, že poznal, že jí zima nebyla.

Posunul se k ní na dece blíž a ztišil hlas do šepotu. "Myslím, že teď budeš chtít, abych přiznal, že jsem tě viděl přes okno do kuchyně, a uchýlil se k naději, že tě přesvědčím, abys nechodila do třídy a byla se mnou?"

Vzala si svou sklenici a začala v ní lovit led. Už tam ale žádný nebyl, protože bylo horký zářijový den a on už roztál.

"A vymyslel jsi celý tenhle romantický piknik," dodala. "Na malebném hřbitově?"

"Hej," Přejel jí prstem po spodním rtu. "Jsi první, která odmítá mou romantiku."

Luce se odtáhla. Měl pravdu-je to jen příliš sebevědomý kluk...za dnešek už druhý. Cítila, jak jí tváře hoří, když se snažila nemyslet na Daniela.

"Dělám si legraci," řekl a zavrtěl hlavou nad dotčeným výrazem v její tváři. "Jako kdyby to nebylo zřejmé." Díval se, jak nad sochou ve tvaru děla krouží sup. "Vím, že to tady není žádný Eden," řekl a hodil Luce jablko. "Ale proč nepředstírat, že jsem v písničce Smiths? A bod pro mě, na téhle škole není zrovna moc pěkných míst."

Slabě řečeno.

"Vidím to tak," řekl Cam a opřel se zpátky o deku, "umístění je zanedbatelné."

Luce po něm střelila pochybným pohledem. Přála si, aby od ní nebyl tak daleko, ale byla příliš stydlivá, aby se k němu přisunula, když ležel skoro na druhé straně deky.

"Tam, kde jsem vyrůstal" -odmlčel se- "věci nebyly moc odlišné od vězení-stejný styl, jako ve Sword&Cross. Výsledkem toho je, že jsem oficiálně imunní vůči mému okolí."

"Nevěřím ti." Luce zavrtěla hlavou. "Kdybych ti teď dala letenku do Kalifornie, nebudeš nadšený z toho, že se odsud dostaneš?"

"Mmm...bude mi to lhostejné," řekl Cam a vložil si vejce Deviled do pusy.

"Nevěřím ti." řekla mu Luce a šťouchla do něj.

"Pak jsi musela mít šťastné dětství."

Luce se zakousla do zeleného jablka a olízla šťávu, která z něj tekla. V hlavě jí probíhaly všechny události jejího mládí. Mračící se rodiče. Návštěvy lékaře. Všechny změněné školy během jejího dětství. Černé stíny, které jí všude následovaly. Ne, neřekla by, že bylo její dětství šťastné. Ale pokud Cam neviděl svět mimo Sword&Cross, něco víc než jen naději v nedohlednu, pak na tom byl možná ještě hůř než ona.

U jejich nohou se ozval šelest a Luce sebou trhla, když uviděla tlustého zelenožlutého hada, který se k nim plazí. Snažil se k nim dostat blíž. Vyšvihla se na kolena a dívala se dolů na něj. Nebyl to obyčejný had, ve středu těla mu chyběla kůže. Táhl za sebou svou průsvitnou svléknutou kůži jako ocas. Hadi byly sice po celé Georgii, ale ona je nikdy neviděla línat.

"Nekřič," řekl Cam a položil Luce ruku na koleno. Pod jeho dotekem se Luce cítila bezpečněji. "Půjde dál, když ho necháme na pokoji."

Chtěl toho po ní moc. Luce se chtělo velmi křičet. Vždycky nenáviděla hady a bála se jich. Byly tak slizcí a šupinatí a ...

"Eugh." Zachvěla se. Nemohla odtrhnout oči z hada, dokud nezmizel ve vysoké trávě.

Cam se ušklíbl, když zvedla z deky kůži a držela jí v ruce. Vypadala tak živě, jako orosená slupka z česneku, když ho vytáhl její otec čerstvý ze zahrady. A to tu právě had nechal. Hrubou kůži. Hodila ji zpátky na zem a otřela si ruce o džíny.

"No, snad sis nemyslela, že to bude roztomilé?"

"To jako myslíš, když jsem to dávala roztřeseně pryč?" Luce měla trochu rozpačitý pocit. Musela vypadat dětinsky.

"A co tvoje víra v sílu transformace?" zeptal se Cam a založil si ruce v bok. "To je všechno, co tu po nás zbude."

Cam si sundal brýle. Jeho smaragdové oči se dívaly přímo na ni. Držel svůj pohled a čekal na její odpověď.

"Začínám si myslet, že jsi trochu divný," řekla nakonec a věnovala mu malý úsměv.

"Ach, ale to si myslíš jen kvůli tomu, že jsi ode mě tak daleko," odpověděl a naklonil se k ní blíž. Blíž než byl, když tu byl had. Blíž, než čekala, že bude. Natáhl ruku a pomalu jí pohladil po vlasech. Luce se napjala.

Cam byl nádherný a fascinující. Nemohla přijít na to, jakže i když je jako uzlíček nervů, v jeho přítomnosti se cítí pohodlně.

Chtěla být tam, kde teď byla. Nemohla odtrhnout oči od jeho plných, růžových rtů, které se k ní přibližovaly a díky kterým měla ještě větší závrať. Dotknul se jí ramenem a ona cítila zvláštní mráz hluboko v hrudi. Dívala se, jak Cam otevírá rty. Pak zavřela oči.

"Tam jste!" udýchaný hlas Luce vytrhl z toho krásného okamžiku.

Luce si podrážděně povzdychla a přesunula svou pozornost na Gabbe, která před nimi stála s vysokým ohonem a úsměvem na tváři.

"Hledala jsem všude."

"Proč bys takovou věc dělala?" Cam se na ni zamračil, čímž u Luce získal pár dalších bodů navíc.

"Hřbitov byl poslední místo, kde bych hledala," Gabbe mluvila dál a počítala na prstech. "Byla jsem v pokojích na kolejích, na tribunách, pak-"

"Co chceš Gabbe?" Cam ji přerušil, jako by byli sourozenci. Asi se znali už dlouho.

Gabbe zamrkala a pak se kousla do rtu. "Byla to slečna Sophia," řekla nakonec a dala ruku dolů. "Je to pravda. Dostala záchvat, když se Luce neukázala ve třídě. Pořád říkala, jak vypadala jako slibná studentka a tak dále."

Luce tuhle dívku nemohla přečíst. Myslela to skutečně, nebo jen plnila příkazy? Smála se Luce za to, že udělala na učitele dobrý dojem? Nestačilo jí, že si omotala Daniela kolem prstu-musela mít Cama taky?

Gabbe musela vycítit, že něco přerušila, ale ona tam jen tak stála a upírala na ně své velké laní oči a natáčela si praven vlasů na prst. "No, pojďte," řekla nakonec a nastavila obě ruce na pomoc Luce a Camovi. "Jde se zpátky do třídy."

"Lucindo, můžeš jít na stanoviště tři," řekla slečna Sophia, když se podívala na list papíru. Bylo to těsně potom, co Luce, Cam a Gabbe vstoupili do knihovny. Žádné: Kde jste byli? nebo body dolů za nedochvilnost. Jen slečna Sophia nepřítomně umístila Luce vedle Penn v sekci v počítačové učebně. Jako by si ni nevšimla, že Luce byla pryč.

Luce vrhla na Gabbe obviňující pohled, ale ona jen pokrčila rameny a naznačila Luce pusou: "Cože?"

"Kde jsi byla?" požadovala vědět Penn, hned jak se posadila. Jediný, kdo zaregistroval, že vlastně byla pryč.

luce našla oči Daniela, který se prakticky zavrtal do práce na svém počítači na stanovišti sedm. Ze svého místa mohla Luce vidět jen jeho blonďatou svatozář vlasů, ale to stačilo k otmu, aby jí z tváře zmizel výraz. Klesla v křesle níž a znovu si zahanbeně přehrávala jejich rozhovor v tělocvičně.

Dokonce i po té pohodě, úsměvech a jednom blížícím se potencionálním polibku, který jí málem dal Cam, nemohla zapřít, c cítila, když viděla Daniela. Jenže oni nikdy nebudou spolu.

To byla podstat toho, co jí řekl v tělocvičně. Potom, co se na něj prakticky vrhla.

Odmítnutí jí zabolelo tak hluboce, že se to dotklo jejího srdce. Cítila, že už určitě všichni kolem ví, co se stalo a civí na ní.

Penn netrpělivě klepla tužkou na stůl Luce. Jenže Luce nevěděla, co jí má říct. Její piknik byl přerušen Gabbe. Tím se jí podařilo pohřbít všechno, co se tam mohlo stát. Nebo toho, co se stane. Ale divné bylo, že nemohla přijít na důvod toho, že všechno co se stalo na tom hřbitově, bylo méně důležité, než to co se stalo v posilovně s Danielem.

Slečna Sophia stála uprostřed učebny a zamáchala rukama ve vzduchu, aby si tím získala pozornost studentů. Stejně jako ve školce. Její stříbrné náramky zvonily jako zvony.

"Pokud někdo z vás někdy vysledoval svůj vlastní rodokmen," zavolala přes hluk davu, "pak bude vědět, jaké poklady jsou skryté ve vašich kořenech."

"Ježiši prosím, zabijte mě. Metafora," zašeptala Penn. "Nebo mě zabije ta metafora. Jedno nebo druhé."

"Budete mít dvacet minut přístup na internet, abyste mohli začít zkoumat svůj rodokmen," řekla slečna Sophia a zapnula stopky. "Generace je zhruba dvacet až dvacet pět let. Máte za cíl vrátit se minimálně o šest generací."

Luce zasténala.

Další slyšitelný povzdech se ozval od stanoviště sedm-Daniel.

Slečna Sophia se k němu otočila. "Danieli? Máte problém s tímto úkolem?"

Znovu si povzdechl a pokrčil rameny, "Ne, vůbec ne. To je v pořádku, Můj rodokmen. No to bude každopádně zajímavé."

Slečna Sophia naklonila hlavu na stranu a pak na něj pohlédla. "Beru to jako výraz nadšeného souhlasu."

Pak se znovu obrátila k třídě a řekla: "Doufám že najdete svou rodovou linii alespoň na deset až patnáct řádek papíru."

Luce na to nemohla soustředit právě teď. Ne, když se toho dělo tolik. Ona a Cam na hřbitově. Možná to byla nadstandartní definice romantiky, ale Luce to upřednostňovala před čímkoliv jiným. Bylo to něco, co ještě nikdy nezažila. Loudání se přes všechny ty hroby. Společný piknik, zatímco jí dělal ledové latté. Dělal si legraci z jejího strachu z hadů. No, možná by se bez celé té věci s hadem obešla, ale Cam byl sladký. Sladčí než Daniel za celý týden.

Nenáviděla si to přiznat, ale byla to pravda. Daniel o ní neměl zájem.

Za to Cam, na druhé straně ...

Podívala se na něj. Byl o pár počítačů dál. Mrkl na ni předtím, než začal datlovat něco do jeho klávesnice. Takže ji měl rád. Callie nebude moct zmlknout a bude jí stále opakovat, jak moc se jí líbí.

Chtěla jí zavolat teď. Bylo to lepší než být v knihovně a vyhledávat svůj rodokmen. Být s jiným klukem byl nejrychlejší a snad i jediný způsob, jak dostat Daniela z její hlavy.

Byl tu problém školní politiky, co se týkalo telefonování. Navíc všichni studenti kolem ní vypadali, že opravdu pilně pracují. A slečna Sophia mezi nimi chodila a kriticky se dívala na jejich práci, jako nějaký dozorce.

31.10.

Tue, 01 Nov 2011 14:47:08 +0100

Tak co kočky jak dneska??? Mno my dneska psaly z ekonomiky...a naštěstí to nebylo až tak moc těžké..jenže já zapomněla na 3 blbosti..tak doufám, že to bude ještě dvojka=) Jinak mě upe ve škole nasrali!!!Odpadla nám němina kterou máme poslední hodinu...a před mí máme ještě bazén, ale víc jak polovina je uvolněno..mno a my chtěly aby nás pustili domů před bazénem, ptž druhá polovina už po bazénu nic nemá a uvolnění můžou normálně domů...jasně že nás nepustili!!!Takže jsme tam seděly jak trubky a přitom jsme mohly být už dávno doma!!!Upe nespravedlnost!!!! hnus velebnosti!!!!

Snídaně: kakao

Svačina: jogurt tesco

Oběd: vaječná omeleta(2vajíčka), mini troška kečupu, 5pl kuř. šunky, 4 kolečka vysočiny, 2pl tvrdého sýru

Svačina: nic

Večeře: 1 korbačík, 1pl sýru, 1pl šunky, 5 koleček vysočiny

Jo vím , dneska je toho nějak moc...ale naštěstí jsem ničím zatím neporušila...snad jen tím, že toho bylo víc než obvykle...=(

Lauren Kate: Pád 10.část

Tue, 01 Nov 2011 14:17:02 +0100

kapitola 6

ŽÁDNÁ ZÁCHRANA

V jasný a velmi brzký čtvrtek ráno na chodbě zapraskalo v reproduktoru a na chodbě před pokojem Luce se ozvalo: "Pozor, školáci!"

Luce se převalila a zasténala. Tak silně, jak jen mohla, si přitiskla polštář přes hlavu, aby trochu ztišila hlas Randy, který se ozýval přes rozhlas.

"Máte přesně devět minut na to, abyste se všichni dostavili do tělocvičny na vaší každoroční zkoušku tělesné zdatnosti. Jak víte, nás pohled na opozdilce je špatný a uškodí to jejich hodnocení, takže se rychle dostavte a buďte připraveni."

Zkoušku tělesné zdatnosti? Hodnocení? V šest třicet ráno?

Luce začala litovat, že byla vzhůru tak dlouho do noci...a pak ležela ještě dýl v posteli, vystresovaná.

V tu chvíli si představila, jak se Daniel a Gabbe líbali a udělalo se jí špatně od žaludku-zvláštní druh nevolnosti, který měla z toho, že ze sebe dělal blázna. Už se na party nevrátila. Opřela se o zeď, aby se vzpamatovala a pak se potichu vrátila do jejího pokoje. Přemýšlela o pocitu, který měla, co se týkalo Daniela. Bláhově si myslela, že je to nějaký druh spojení.

Probudila se s příšernou pachutí v ústech, která jí zůstala po včerejší párty. Poslední věc, na kterou teď měla náladu, byl sport.

Sundala nohy z postele a položila je na studenou podlahu. Vyčistila si zuby a snažila se přijít na to, co to znamenalo "uškodit na hodnocení". Představila si obrazy desítek studentů- Molly jak dělá kliky, Gabbe jak namáhavě šplhá po třicet stop dlouhém laně směrem vzhůru. Jedinou šancí jak ze sebe neudělat úplného blázna je pokusit se vyhnat Daniela a Gabbe z její mysli.

Přišla na jižní stranu areálu tělocvičnu. Byla to velká gotická stavba a opěrnými oblouky a kamennými věžemi, díky kterým to vypadalo mnohem víc jako kostel než místo, kde by se dalo zapotit při sportu. Když Luce přicházela k budově, porost břečťanu šustil v ranním vánku.

"Penn," zavolala Luce na kamarádku, která na sobě měla špinavé tepláky a na lavičce si zavazovala tkaničky. Luce se podívala na své černé oblečení a černé tenisky a zpanikařila. Že by jí chyběla nějaká informace o oblékání. Ale pak, když uviděla některé studenty, kteří se loudali do budovy, byly stejně oblečení jako ona.

Oči Penny vypadaly jako by byly omámené. "Nekřič tolik," zasténala. "Včera jsem to na tom karaoke trochu přehnala. Myslela jsem si, že to tím oblečením vykompenzuju a budu alespoň vypadat sportovně."

Luce se smála, když Penn zápasila s dvojitým uzlem na jejích botách.

"Co se s tebou stalo včera v noci?" ptala se Penn. "Už ses na tu párty nevrátila."

"Oh," řekla Luce a odmlčela se. "Rozhodla jsem se-"

"Gaaahh." Penn si zakryla uši. "Každý zvuk mi zní v hlavě jako sbíječka. Můžeš mi to říct později?"

"Jo," řekla Luce. "Jasně." Dveře do tělocvičny se otevřely. Dovnitř vešla Randy v gumácích a pořád u sebe držela všudypřítomnou schránku.

Zamávala na studenty, aby šli dopředu. Jeden po druhém měli prověřit svou tělesnou zdatnost.

"Todd Hammond," přečetla Randy a dítě se k ní s roztřesenýma kolenama přiblížilo. Todd měl svěšená ramena a Luce viděla, že vzadu na krku má typické farmářské opálení.

"Posilování," přikázala Randy a poslala Todda dovnitř.

"Pennyweather Van Sycle-Lockwood," zařvala, což způsobilo, že se Penn pokrčila a stiskla si dlaněmi uši. "Bazén," pokynula Randy. Sáhla do krabice za ní a hodila Penn černé jednodílné závodnické plavky Speedo.

"Lucinda Priceová," pokračovala Lucinda, když se podívala do svého seznamu. Luce vykročila vpřed a ulevilo se jí, když Randy řekla: "Také bazén." Luce chytila jednou rukou hozené černé plavky. Mezi prsty byly jako kus pergamenu. Alespoň bylo cítit, že jsou čisté. Nebo tak nějak.

"Babrielle Givens," přečetla Randy další jméno a Luce na ní šlehla pohledem. Její nová nejneoblíbenější postava. Měla na sobě černé trenýrky a černé tenké tílko. Byla na škole tři dny ... Jak se mohla dostat k Danielovi?

"Tadyyy, Randa," řekla Gabbe, aby na sebe upozornila. Luce automaticky přikryla vlastníma rukama Penn uši.

Cokoliv jen bazén, přála si Luce. Cokoliv, jen ne bazén.

"Bazén," řekla Randy.

Luce šla s Penn k holčičím skříňkám a Luce se snažila vyhnout pohledu zpátky, kde šla Gabbe. Kolem ukazováčku s francouzskou manikúrou měla zaháknuté módní plavky.

Místo toho se Luce zaměřila na šedé kamenné stěny a staré náboženské vymoženosti, které jimi byly pokryty. Šla kolem ozdobného vyřezávaného dřevěného kříže a jeho zobrazením ukřižování. Série vybledlých soch, které viseli na stně v úrovni jejích očí. Pak se Luce naklonila dopředu, aby se lépe podívala na velký svitek psaný v latině. Byl ve skleněné vitríně.

"Povznášející výzdoba, ne?" zeptala se Penn a hodila do sebe pár aspirinů, které vyndala z kabelky.

"Co je to za věci?" zeptala se Luce.

"Starověké dějiny. Poslední pozůstatky, které zůstalo z doby, kdy se na tomhle místě ještě sloužily nedělní mše. Z doby občanské války."

"To vysvětluje, proč to tu vypadá jako v kostele," řekla Luce a zastavila se před reprodukcí Piety Michelangela z mramoru.

"Jako všechno v téhle díře, všechno dělali jen napůl. I rekonstrukce. Chci říct, kdo postaví bazén uprostřed starého kostela?"

"Děláš si legraci," řekla Luce.

"Kéž by." Penn obrátila oči v sloup. "Každé léto ředitel se něco v ředitelovi pohne a nechá to tu vymalovat. Nikdy by to nepřiznal, ale ty věci s Bohem ho fakt berou," řekla. "Problém je v tom, že i když to tu nechá vymalovat, nevím jestli je to povolené, nebo jestli to není rouhání proti zákonům Boha a tak."

Luce si vzpomněla na neposkvrněné zdi uvnitř tělocvičny v Dovru, kde byly vyskládány řádek po řádku poháry z univerzitních zápasů, fotky námořníků, každý v zlatém rámu. V jednom vchodu v Doveru, byla jedna chodba, kde byly obrázky všech senátorů, významných absolventů a místních milionářů.

"Tady asi jen tak nevyvěsí ksichty místních absolventů," poznamenala Gabbe za nimi.

Luce se začala smát - bylo to vtipné ... bylo to zvláštní, skoro, jako by jí Gabbe četla myšlenky - pak si vzpomněla na jej hlas v noci, jak Danielovi říká, že je jediná, koho má. Luce rychle zahnala předtuchu, že by mohl mít Daniel nějaké spojení s Gabbe.

"Necourejte se!" vykřikla neznámá trenérka, která se tam najednou objevila. Ona -nebo Luce si alespoň myslela, že je to ona- měla kudrnaté hnědé vlasy stažené vzadu do ohonu a "neviditelná" rovnátka pokrývala její horní žluté zuby. Postrčila rozzlobeně dívky do šatny, kde každá měla svojí prázdnou skříňku s visacím zámkem a s klíčem. "Nikdo se nebude trousit jak na autobus."

Luce a Penn se navlékly do jejich pytlovitých plavek. Luce otřásla, když se viděla v zrcadle. Pak si kolem sebe, jak těsně to jen šlo, ovázala ručník.

Uvnitř vlhké místnosti hned Luce pochopila, o čem to Penn mluvila. Bazén byl sám o sobě obrovský, vypadal jako pro olympioniky. Konečně jedna hezká věc, kterou Luce objevila na půdě téhle školy.

Ale to nebylo to, co dělalo tohle místo pozoruhodným. Luce ztuhla v úžasu. Tenhle bazén byl postaven přímo v centru toho, kde byl předtím masivní kostel.

Byla tam řada krásných barevných oken, jen s několika rozbitými skly. Nad nimi byly vysoké, klenuté stropy. Podél zdi byly výklenky se svíčkami. Skokanské prkno bylo tam, kde původně býval asi oltář. Pokud by Luce nebyla ateista, ale byla osoba, co chodí do kostela, stejně jako všichni její přátelé na základní škole, asi by jí tohle místo připadalo jako svatokrádež.

Někteří z dalších studentů už byli ve vodě a lapaly po dechu, zatímco plavali na konec bazénu. Ale nebyli to studenti ve vodě, kteří upoutali pozornost Luce. Byla to Arriane, Roland a Molly, kteří seděli na tribunách podél zdi. O něčem se dohadovali. Roland něco vykřiknul a Arriane si otírala slzy smíchu. Měli na sobě mnohem atraktivnější plavky, než byly ty její, ale ani jeden z nich nevypadal, že by se měl v úmyslu posunout směrem k bazénu.

Luce kriticky zhlédla svoje jednodílné plavky. Chtěla se jít připojit k Arriane-ale musela zvážit klady (možný vstup do soukromé elity) a nevýhody (nechat si nadávat trenérkou Diante, že se ulejvá). Gabbe se loudala ke skupině. Stejně jako ona, už tady taky byla se všemi nejlepší kamarádka. Sedla si hned vedle Arriane a okamžitě se taky začala smát, i když ten vtip nejspíš ani nepochopila.

"Oni mají vždycky omluvenky k tomu, aby mohly sedět," vysvětlila Penn a zírala na dav na tribunách. "Neptej se mě, jak se k nim dostali."

Luce došla až k okraji bazénu, neschopná poslouchat pokyny Diante. Když viděla Gabbe, jak sedí na tribunách s oblíbenými dětmi, přála si, aby tam byl Cam. Mohla by se mu nadšeně ukázat v jejích elegantních černých plavkách a on by ji obdařil svým širokým úsměvem. Okamžitě by se cítila vítaná a důležitá.

Luce cítila hlodavou potřebu omluvit se mu za to, jak se mu vyhýbala. I když nebyly spolu a Luce mu nemusela vysvětlovat svoje příchody a odchody. Jenže jí se líbilo, když jí věnoval pozornost. Líbilo se jí, jak se s ním cítí volná a otevřená, stejně jako když řídí svoje auto v noci se staženými okýnky. Líbilo se jí, jakou pozornost jí věnuje, když něco říká. Neslyšel ani neviděl nikoho jiného, jen ji.

Jenže ona se zvedla a odešla z večírku, jen kvůli Danielovi. Nechtěla udělat nic, co by Cama donutilo přehodnotit způsob, jakým se k ní chová.

Když trenérka foukla do píšťalky, Luce se překvapeně narovnala. Pak pohlédla lítostivě na Penn a ostatní studenty, kteří všichni naráz skočili do bazénu. Podívala se na Diante pro rozkaz.

"Ty musíš být Lucinda Priceová-ta co vždycky přijde pozdě a nikdy neposlouchá?" Trenérka i povzdechla. "Randy mi o tobě řekla. Dej si osm bazénu, vyber si styl."

Luce přikývla. Dala prsty k sobě a naklonila se nad okraj. Milovala plavání. Když jí otec učil plavat v bazénu Thunderbolt, dokonce dostala cenu, jako nejmladší dítě, které skočilo statečně s rovnýma nohama bez skrčení. Ale to už bylo před lety. Luce si ani nevzpomněla, kdy si v poslední době zaplavala. Vyhřívaný venkovní bazén v Doveru vždycky jiskřil a lákal ji-jenže byl uzavřený pro každého, kdo neplaval závodně v týmu.

Trenérka Diante si odkašlala. "Možná jsi nepochopila, že se jedná o závod ... a ty meškáš."

Tohle byl ten nejubožejší a nejsměšnější závod, který Luce kdy viděla. Tahle konkurence ji nezastavila.

"A ... stále prohráváš," řekla trenérka a pískla na ni.

"Ne na dlouho," řekla Luce.

Zapojila se do soutěže. Kluk vedle ní pořád prskal vody a plaval nějakým zvláštním volným stylem. Po její pravici si držela nos Penn, která se držela i za žaludek a držela se, aby se každou chvíli nepozvracela. Na zlomek vteřiny Luce pohlédla na dva na tribunách. Molly a Roland se na ně dívali, ale Arriane a Gabbe byly na sobě zhroucené v příšerném záchvatu smíchu.

Ale jí bylo jedno čemu se smáli. Tak nějak. Nebyla tam.

Natáhla ruce nahoru a obloukem skočila do studené vody. Cítila se jako holubice. Jen málo lidí umělo opravdu dobře skočit šipku. Její otec jí šipku naučil u bazénu, když jí bylo osm. Ale jakmile uměla dokonale motýlka, nebyl žádný způsob, jak se ve vodě pohybovat rychleji.

Nechala zpoždění za sebou a uháněla dopředu. Luce zvedla horní část těla z vody ven. Pak se ponořila znovu do vody a dýchala v rytmu svého srdce. Připadalo jí, jako by měla křídla. Plavala rychleji, než kdy dřív. Měla dobrý pocit, že mezi ostatními plavci obhájila a předháněla je. Jednoho po druhém.

Když se blížila ke konci svého osmého kola, vystrčila hlavu nad vodu přesně na tak dlouho, aby stačila Gabbe zaslechnout, jak tichým hlasem řekla: "Daniel."

Podobně, jako by někdo sfouknul svíčku, rychlost Luce zmizela. Ponořila nohy do vody a čekala, co Gabbe ještě řekne. Bohužel, neslyšela nic jiného, než zvuk chraptění a stříkání vody. Za chvíli se ozvala píšťalka.

"A vítězem je," řekla trenérka Diante s ohromeným výrazem, "Joel Bland."

Hubený kluk vyskočil z plaveckého pruhu ven z bazénu a zvedl ruce nahoru na znamení vítězství.

V dalším pruhu vedle ní zastavila Penn. "Co se stalo?" zeptala se. "Vždyť si na toho kluka měla vražedný náskok."

Luce pokrčila rameny. Gabbe byla. Ona se stala, ale když se podívala na tribuny, byla pryč. A Arriane a Molly taky. Roland tam zůstal sám a četl si knihu.

Luce se do těla dostal adrenalin, když plavala, ale když se tak rychle zarazila, byla zničená. Penn jí musela pomoct ven z bazénu.

Luce sledovala jak Roland hopká dolů z tribuny. "Byla jsi docela dobrá tam dole," řekl a hodil jí ručník a klíčky od šatny. Klíčky jí minuly. "Na malou chvíli."

Luce sebrala klíče a obtočila si kolem sebe ručník. Dřív, než stačila říct něco normálního, vyhrkla: "Tak jsou Daniel a Gabbe spolu, nebo ne?"

Velká chyba. Obrovská. Poznala z pohledu v jeho očích, že tu otázku měla položit spíš Danielovi.

"Ach, podívej," řekl Roland a zasmál se. "No, já opravdu nemůžu ..."

Podíval se na ní a poškrábal se na nose. Pak jí věnoval soucitný úsměv. Ukázal na otevřené dveře chodby. Když Luce následovala jeho prst, uviděla tam stát Danielovu blonďatou siluetu. "Proč se ho nezeptáš sama?"

Luce ještě kapala z vlasů voda a měla holé nohy. Pomalu se vydala ke dveřím místnosti. Měla v úmyslu jít rovnou do šatny a osušit se. Nevěděla, proč jí ta věc s Gabbe tolik otřásla. Daniel si může být s kým chce, ne? Možná měla Gabbe ráda lidi, kteří na ní byli hnusní.

Nebo spíš, a to bylo víc pravděpodobné, ke Gabbe se takhle nechoval.

Jenže tělo Luce dostalo lepší nápad, když se znovu podívala na Daniela. Byl k ní otočený zády a stál v rohu s vybavením. Byly tam švihadla, která byla zapletená dohromady.

Dívala se, jak si vybral tenké námořnické lano s dřevěnými rukojeťmi a pak přešel do otevřeného prostoru uprostřed místnosti. Jeho bronzová kůže téměř zářila, a každým pohybem, který udělal, když si protáhnul svůj dlouhý krk, nebo se sklonil, aby se poškrábal na koleni, byla Luce úplně uchvácená. Stála přitisknutá ke dveřím a netušila, že jí cvakají zuby z toho, jak je její ručník promočený.

Když si přehodil provaz za kotníky, těsně předtím, než začal skákat, Luce pocítila silné deja-vu. Nebylo to přesně to, že by už někdy viděla Daniela se švihadlem dřív, ale ten posto jí přišel tolik známý. Stál s nohama jen rozkročenýma, zapřený v kolenou a ramena se mu rozšířila, jak vyplnil svou hruď vzduchem. Luce to k němu táhlo.

Teprve, když Danielovo lano prásklo o zem, Luce to vytrhlo z transu ... a vtáhlo jí to do dalšího. Nikdy v životě neviděla nikoho pohybovat se tak, jako on. Bylo to skoro, jako by létal. Lano se kolem něj pohybovalo tak rychle, že okamžitě zmizelo a jeho půvabné nohy -úzké nohy- se snad ani nedotýkaly země. Pohyboval se tak rychle, že si ani nemohl přeskoky počítat.

Hlasitý zvuk a žuchnutí na druhé straně posilovny přeneslo pozornost Luce pryč. Todd se válel v hromadě svázaných horolezeckých lan. Bylo jí chvíli Todda líto, když se díval dolů na puchýře na svých rukách.

Než se podívala zpátky na Daniela, aby zjistila, jestli si jí všiml, něco černého a studeného se otřelo o její kůži a Luce se začala třást. Stín se na ni vrhl nejdříve pomalu a dal jí poznat svou ponurou a ledovou hranici. Pak náhle narazil do jejího těla a přinutil ji udělat krok zpět. Dveře do posilovny ji udeřily do obličeje a ona se najednou ocitla sama na chodbě.

"Au!" vykřikla. Ne proto, že by byla zraněná, ale spíš proto, že se jí nikdy předtím stíny nedotkly. Podívala se na své nahé paže, kde cítila chlad skoro stejně, jako když jí stín strkal z posilovny.

To nebylo možné-stála na dost podivném místě. Musela se podívat do tělocvičny. Nejistě se blížila k zavřeným dveřím a přitiskla nos proti malému skleněnému obdélníku.

Daniel se rozhlížel, jako by něco slyšel. Zaručeně věděla, že o ní nevěděl: Nemračil se.

Po návrhu Rolanda jí napadlo, že by se ho zeptala, jak to tedy je s ním a Gabbe, ale rychle to zamítla. Bylo nemožné se na něco Daniela zeptat. Nechtěla způsobit, že se na ní bude zase mračit.

Kromě toho byly všechny otázky zbytečné. Všechno co potřebovala vědět, slyšela už včera. Musela by být sadista, aby se ho na to zeptala a on připustil, že je s Gabbe. Otočila se zpátky k šatně, když si uvědomila, že nemůže odejít.

Neměla klíče.

Musely jí vyklouznout z ruky, když klopýtala z místnosti. Postavila se na špičky a podívala se přes malé skleněné okýnko na dveřích.

Byly tam. Bronzové klíče na polstrované modré podložce. Jak se dostaly tak daleko? Až na druhý konec místnosti. Proč tak blízko místu, kde cvičil on?

Luce si povzdechla a zatlačila do dveří s úmyslem, že když už tam musí jít, tak to udělá rychle.

Došla si až pro klíče a tajně na něj pohlédla. Jeho tempo zpomalovalo a zpomalovalo, ale nohy se stále sotva dotýkaly země. A pak, s jedním posledním skokem se zastavil a otočil se čelem k ní.

Na okamžik nic neřekl. Cítila, jak se červená. Opravdu litovala, že na sobě měla ty strašné plavky.

"Ahoj," to bylo všechno, co ze sebe dostala.

"Ahoj," vrátil jí mnohem klidnějším tónem hlasu. Pak na ni ukázal, jako by jí z něčeho obviňoval a řekl: "Vyhrála jsi?"

Luce se smutně zasmála. Byl to skromný úsměv, pak zavrtěla hlavou. "Do toho jsem měla daleko."

Daniel našpulil rty. "Ale ty jsi vždycky byla..."

"Ale já jsem vždycky byla, co?"

"Myslím, že vypadáš, že bys mohla být dobrá plavkyně." Pokrčil rameny. "To je všechno."

Postavila se k němu. Stály jen pár centimetrů od sebe. Kapky vody jí spadly z vlasů a dopadly jako kapky deště na podlahu tělocvičny. "To není to, co jsi chtěl říct," trvala na svém. "Řekl jsi, že jsem vždycky byla ..."

Daniel se zaměstnával tím, že si navíjel švihadlo kolem zápěstí. "No, já to tak nemyslel. Myslel jsem to obecně. Vždycky necháváme vyhrát ty, co závodí poprvé. Je to nevyřčený kodex tady nás starších."

"Ale Gabbe nevyhrála," řekla Luce a založila si ruce na prsou. "A ona je nová. Dokonce nešla ani do bazénu."

"Ona není úplně nová, jen se byla nějaký čas ... pryč." Daniel pokrčil rameny. Moc nevytruboval svoje city ke Gabbe. Jeho zjevná snaha vypadat bezstarostně, nutila Luce žárlit ještě víc. Dívala se, jak zavazuje švihadlo na uzel. Jeho ruce se pohybovaly skoro stejně tak rychle jako jeho nohy. A ona tu stála. Nemotorná, osamělá, zmrzlá, opuštěná všemi. Její rty se zachvěly.

"Ach, Lucindo," zašeptal a těžce vzdychl.

Celé její tělo se tím zvukem zahřálo. Jeho hlas byl tak intimní a známý.

Chtěla mu říct, aby její jméno zopakoval znovu, ale on se odvrátil. Pověsil švihadlo na věšák na stěnu. "Měl bych jít asi do třídy."

Položila mu ruku na rameno. "Počkej."

Vytrhnul se jí-jako by mu dala ránu. Luce to cítila taky, ale byla to ta příjemná rána.

"Máš někdy pocit ..." Zvedla k němu oči. Viděla, jak neobvykle blízkou sebe byli. Jeho oči se zdály z dálky šedé, ale zblízka v nich viděla fialové skvrnky. Věděla, že nikdo jiný nemá oči jako ...

"Mohla bych přísahat, že jsme se už potkali," řekla. "Jsem blázen?"

"Blázen? A není to důvod, proč jsi tady?" řekl kousavě.

"Myslím to vážně."

"To i já." Danielova tvář byla prázdná. "A pro záznam" -ukázal na blikající zařízení připojené ke stropu- "červená znamená, že nás sledují."

"Já tě nesleduju." Ztuhla. Byla si velmi dobře vědoma vzdálenosti mezi jejich těly. "Můžeš mi upřímně říct, že nemáš tušení, o čem tu mluvím?"

Daniel pokrčil rameny.

"Nevěřím ti," naléhala Luce. "Podívej se mi očí a řekni mi, že se mýlím. Že jsi mě nikdy v životě neviděl. Poprvé před týdnem."

Lauren Kate: Pád 9.část

Mon, 31 Oct 2011 19:00:00 +0100

kapitola 5

VNITŘNÍ KRUH

"Už mě nikdy takhle nesmíš vyděsit!" vynadala Callie Luce ve středu večer. Bylo to těsně před západem slunce a Luce stála v telefonním koutku. Byl mrňavý, stísněný a stál uprostřed ředitelny.

Mělo to do soukromí daleko, ale alespoň se kolem nikdo nepoflakoval. Stále jí bolely paže z jejího včerejšího trestu a její hrdost byla zraněná z toho, jak Daniel utekl v moment+, kdy já vytáhli z pod sochy. Ale pro těchhle patnáct minut se Luce snažila vytlačit všechno ze své mysli, aby nasákla každé úžasné slovo její nejlepší kamarádky a mohla jí v tomhle čase říct co nejvíc. Cítila se dobře, když slyšela pronikavý hlas Callie. Luce se nikdy nestarala, že Callie skoro řve.

"Slíbily jsme si, že nebude ani hodina, kdy bychom spolu nějak nemluvily," pokračovala dál vyčítavě. "Myslela jsem, že tě někdo snědl zaživa! Nebo že jsi uvázla v izolaci nějaké svěrací kazajky, ve které si ani nemůžeš podrbat tvář. Sakra, myslela jsem si, že jsi vstoupila do devátého kruhu-"

"Dobře, mami," řekla Luce se smíchem a vžila se role instruktora dýchání, kterého často dělala Callie. "Relaxuj." Na zlomek vteřiny se cítila provinile, že nepoužila svůj čas, kdy měla přidělený telefon k tomu, aby zavolala své skutečné mámě. Ale věděla, že Callie by zešílela, kdyby se Luce neobjevila nebo jí jakkoliv nezkontaktovala. A podivným způsobem pro ni bylo vždycky uklidňující slyšet její hysterický hlas. Byl to jeden z důvodů, proč ty dvě tak dobře vycházeli: proč byla její nejlepší kamarádka. I když měla tu největší paranoiu, na Luce to mělo uklidňující účinek. Představila si obrázek Callie v jejím pokoji na koleji v Doveru, její zářivě oranžový koberec, osvěžovač vzduchu v její t-zóně a pedikúrovou pěnu, která oddělovala její ještě mokré nalakované nehty na nohou.

"Neříkej mi Mami!" Callie byla rozzlobená. "Začni mluvit. Jaké jsou další děti? Jsou všechny tak děsivé a berou diuretika, jako ve filmech? Co tvoje třída? Co jídlo?"

Přes telefon mohla Luce slyšet, jak v malé televizi Callie zrovna běží Prázdniny v Římě. Oblíbená scéna Luce byla vždy ta, kde se Audrey Hepburn probudila v pokoji Gregoryho Pecka stále přesvědčená o tom, že všechno, co se odehrálo minulou noc, byl jen sen. Luce zavřela oči a snažila se tu scénu vybavit ve svojí mysli. Napodobila ospalý šepot Audrey, když citovala text, věděla, že to Callie pozná: "Byl tam muž. Tolik pro mě znamenal. Bylo to úžasné!"

"Dobře princezno, teď chci slyšet ale o tvém životě," škádlila jí Callie.

Bohužel, Luce nemůže říct o Sword&Cross jak je to tady úžasné, i když si to její kamarádka myslí. Přemýšlela o Danielovi, oh, už asi po osmdesátý ten den a uvědomila si podobnost mezi jejím životem a filmem Prázdniny v Římě. Ona i Audrey měly chlapa, který byl na ně hrubí a nezajímal se o ně. Luce si opřela hlavu o béžovou stěnu kóje. Někdo tu vyřezal ČEKÁM NA SVOU CHVÍLI. Za normálních okolností, by teď Callie řekla všechno o Danielovi.

Až na to, že to z nějakého důvodu neudělala.

Ať už by o něm řekla cokoliv, nebylo by to založeno na ničem, co se stalo mezi nimi. Callie na kluky vyvíjela příšerný tlak, aby jí dali najevo, že jsou jí hodni. Chtěla slyšet věci, jako kolikrát Luce podržel dveře, nebo jestli si všiml, jak dobrý byl můj francouzský přízvuk.

Callie si nemyslela, že bylo něco divného na klucích, kteří psali sentimentální milostné básně. Jenže Luce je nikdy nebrala vážně. Nemohla přijít na nic, co by jí mohla o Danielovi říct. Ve skutečnosti, Callie by mnohem víc zajímal spíš kluk, jako je Cam.

"No, je tu jeden kluk," zašeptala Luce do telefonu.

"Já to věděla!" vyjekla Callie. "Jméno."

Daniel. Daniel. Luce si odkašlala. "Cam."

"Přímé, nekomplikované. To bych i skousla. Začni od začátku."

"No, nic se vlastně nestalo."

"Myslí si, že jsi nádherná, bla, bla, bla. Říkala jsem ti to, s tím účesem teď vypadáš jako Audrey. Pro seznámení dobrá věc."

"No-" Luce se odmlčela. Kroky, které se ozvaly v hale, ji umlčely. Naklonila se přes kóji a natahovala krk, aby viděla, kdo ruší jejích patnáct minut na telefon, které má jednou za tři dny.

Cam šel k ní.

My o vlku. Polkla děsivá slova, která se jí drala na jazyk: Dal mi svoje trsátko. Stále ho měla zastrčené v kapse.

Chování Cama bylo normální, jako by nějakým náhodným štěstím neslyšel, co říkala.

Vypadal, že je jediný člověk na Sword&Cross, kdo se nepřevlékl ze své školní uniformy v minutě, kdy mu skončilo vyučování. Ale jeho vzhled černá-na-černé pro něj pracoval. Stejně jako pracoval pro Luce, když měla na sobě školní uniformu. Vypadala jako prodavačka z potravin.

Cam kroutil kapesnými hodinkami, které se houpaly za dlouhý řetízek, který měl ovinutý kolem ukazováčku. Luce sledovala oblouk, který hodinky udělaly. Byla tím téměř fascinována, dokud je Cam nesevřel v pěsti. Podíval se na ně a pak na ní.

"Promiň." Jeho rty se zmateně sevřely. "Myslel jsem, že jsem se domluvil na telefon v sedm." Pokrčil rameny. "Ale asi jsem si to napsal špatně."

Srdce Luce kleslo, když se podívala na svoje hodinky. Ona a Callie si řekly sotva patnáct slov - jakto, že uplynulo už patnáct minut?

"Luce? Haló?" Callie volala netrpělivě na druhém konci telefonu. "Jsi divná. Je něco, co jsi mi neřekla? Nezatajuješ mi nějaké násilí v té polepšovně? Co ten kluk?"

"Pst," zasyčela Luce do telefonu. "Came, počkej," zavolala a držela si telefon dál od pusy. Už byl na půli cesty ze dveří. "Moment, já-" polkla. "Už končím."

Cam nechal vklouznout kapesní hodinky do přední části jeho černého saka a vracel se zpátky k Luce. Zvedl obočí a zasmál se. Když uslyšel, jak hlas Callie ve sluchátku sílí. "Neopovažuj se mi zavěsit," protestovala Callie. "Nic jsi mi neřekla. Nic!"

"Nechci, aby z toho někomu hráblo," vtipkoval Cam, když ukázal na štěkající telefon. "Vezmi si i mých patnáct minut, a můžeš mi to někdy vrátit."

"Ne," řekla Luce. Tak moc, jak si přála mluvit s Callie se asi musel cítit i Cam, když chtěl někomu zavolat. A na rozdíl od mnoha lidí ve škole, se k ní Cam choval hezky. Nechtěla ho nechat vzdát se jeho práva na telefon. Obzvlášť ne teď, když byla až příliš nervózní, aby Callie mohla povědět všechny drby o něm.

"Callie," řekla s povzdechem do telefonu. "Musím jít. Zavolám znovu, jakmile-" Ale pak se jí ve sluchátku ozval bzučící oznamovací tón. Telefon byl naprogramovaný tak, aby měřil každý hovor a přesně po patnácti minutách ho vypnul. Teď viděla, jak na telefonu bliká malý časovač 0:00. Ani se nestihla rozloučit a teď bude muset čekat celý týden, aby jí mohla zavolat. Ten čas přišel v mysli Luce jako nekonečná propast.

"BFF?" zeptal se Cam a opřel se o kóji vedle Luce. Jeho tmavé obočí se zvedlo. "Mám tři mladší sestry. Prakticky poznám vůni nejlepší kamarádky přes telefon." Sklonil se dopředu, jako si chtěl Luce očichat, což jí rozesmálo ... pak se zarazila. Jeho nečekané blízkost nutila její srdce bít rychleji.

"Nech mě hádat." Cam se narovnal v zádech a zvedl bradu. "Chtěla vědět, jak strašní jsou kluci v polepšovně?"

"Ne!" Luce zavrtěla hlavou a vehementně to popírala. Na kluky vůbec nemyslela ... dokud jí to nedošlo. Cam si dělal legraci. Začervenala se a rýpnutí mu vrátila. "Chci říct, že jsem jí řekla, že tu není ani jediný dobrý kluk."

Cam zamrkal. "Přesně to je to, co to dělá tak vzrušující. Nemyslíš?" Stál nehnutě, což způsobilo, že stála nehnutě i Luce a zvuk tikání kapesních hodinek uvnitř jeho saka se zdál hlasitější, než ve skutečnosti byl.

Byla mrazená vedle Cama. Luce se náhle zachvěla, když se něco černého vzneslo halou. Zdálo se, že stíny proplouvají panely ve stropě a to dost nápadně. Zpozorovala jeden a pak další, a další. Saka. Nikdy nebylo dobré být s někým o samotě -zvlášť když se stíny v tu chvíli zaměřili na Luce a Cama-když stíny přicházejí. Cítila, jak sebou škubla a snažila se zachytit pohledem klidný stín, který tancoval kolem stropního ventilátoru. To by se dalo vydržet. Možná. Ale stíny také vydávaly ty nejhorší strašidelné zvuky. Zněly jak ten, kdy viděla padat dítě z palmového stromu a dusit se k smrti. Přála by si, aby se na ní Cam přestal dívat. Přála si, aby se stalo něco, co by odvrátila jeho pozornost. Přála si - aby vešel dovnitř Daniel Grigori.

A pak se to stalo. Vešel nádherný kluk s děravými džíny a se světle bílým tričkem. Nevypadal jako spása-skláněl se pod těžkou hromadou knih a měl šedé kruhy pod očima. Daniel vlastně vypadal trochu nemocně. Jeho blond vlasy mu spadly do očí, když se blížil k Luce a Camovi. Luce ho úzkostně pozorovala. Byla tak zaneprázdněná vztekání se nad tím, co jí do té doby všechno Daniel provedl, že si téměř neuvědomila jednu závažnou věc. Sekundu předtím, než se za ním zavřely dveře, stíny vyklouzly ven, do noci. Bylo to, jako by někdo vzal vakuum a vyklidil všechny stíny z haly.

Daniel jen kývl jejich směrem a ani nezpomalil, když je míjel.

Když se Luce obrátila zpátky k Camovi, zjistila, že pořád kouká na Daniela. Potom se obrátil k Luce a řekl hlasitěji, než bylo zapotřebí: Málem jsem ti zapomněl něco říct. Večer v mém pokoji pořádám malou párty pro sociální. Byl bych rád, kdybys přišla."

Daniel byl stále na doslech. Luce neměla tušení, co je to sociální, ale ona už se měla setkat s Penn. Měli tam jít spolu.

Její oči stanuly na zadní straně Danielovi hlavy. Věděla, že by nemělo být Camovi odpovědět, že už má plány, ale když se Daniel otočil a podíval se na ni, přísahala by, že jeho oči byly smutné. Telefon za nimi začal zvonit a Cam po něm sáhl a řekl: "Musím to vzít, Luce. Přijdeš?"

Téměř nepostřehnutelně Daniel přikývl.

"Ano," řekla Luce Camovi. "Přijdu."

"Pořád nechápu, proč musíme běžet." Popadala Luce dech o dvacet minut později. Snažila se udržet krok s Penn. Škrábala se na hlediště pro lidi na tajemnou Středeční sociální noc, kterou jí Penn ještě nevysvětlila. Luce měla sotva dost času na to, aby se dostala do svého pokoje, namalovala si pusu leskem na rty a vzala si svoje lepší džíny pro případ, že by to byl tenhle druh sociálního večera. Stále se snažila zpomalit dech a vyhnat z hlavy myšlenky na Cama a Daniela, když Penn vtrhla do jejího pokoje a vytáhla jí ze dveří.

"Lidé, kteří neustále chodí pozdě nikdy nemůžou pochopit věc, že jsou také lidé, kteří jsou přesní a normální," řekla Luce Penn, protože zrovna procházely přes mokrý trávník.

"Ha!" za nimi se někdo začal smát.

Luce se ohlédla a cítila, jak se jí čelist roztáhla do úsměvu, když viděla bledou Arriane, jak za nimi sprintuje po trávníku. "Který šarlatán řekl, že jsi normální Penn?"

Arriane šťouchla Luce a ukázala na zem. "Dávej si pozor na pohyblivý písek!"

Luce zavrávorala a zastavila se. Přistála v děsivém blátě, které bylo jako náplast na trávníku. "Někdo mi prosím řekněte, kam jdeme!"

"Je středeční noc," řekla Penn bezvýrazně. "Sociální noc."

"Jako ... tanec nebo tak něco?" zeptala se Luce a už si představovala Daniela a Cama, jak se pohybují po tanečním parketu.

Arriane zahoukala. "Tanec se smrtí z nudy. Pojem ´sociální´ je na Sword&Cross dvojsmyslný. Musí pro nás naplánovat nějakou společenskou akci, ale taky mají hrůzu z toho pro nás naplánovat nějakou společenskou akci. Dilema."

"Takže, místo toho," dodala Penn, "tyhle hrozné večery sestávají z filmových večerů a po nich následují přednášky o filmech nebo, Bože, pamatuješ na minulý semestr?"

"To jak tam bylo celé sympozium na preparování zvířat?"

"Jo, to bylo strašidelný," Penn zavrtěla hlavou.

"Dnes večer, má drahá," řekla Arriane protáhle, "to bude snadné. Jen musíš prospat jeden ze tří filmů o rotaci z videotéky Sword&Cross. Který z nich si myslíš, že to bude dnes večer, Pennyloafer? Starman? Joe versus Sopka? Nebo Víkend u Bernieho?"

"Je to Starman," zasténala Pen.

Arriane se podívala na zmatenou Luce. "Ona ví všechno."

"Vydrž," řekla Luce a šla po špičkách kolem pohyblivém písku. Pak snížila hlas jen na šepot, když se blížili ke škole. "Když jste ten film viděly už tolikrát, proč tam tolik spěchat?"

Penn otevřela těžké kovové dveře do "sálu", které jak si Luce uvědomila, měly být napodobeninou staré místnosti s kazetovými stropy a židlemi uspořádanými tak, aby směřovaly na bílou zeď.

"Nechceme uvíznout na horké židli vedle pana Cole," vysvětlila Arriane a ukázala na učitele. Měl nos pohřbený hluboko uvnitř tlusté knihy. Byl obklopen několika zbývajícími prázdnými židlemi v místnosti.

"Kdo tam sedí, musí projít jeho týdenním průzkumem duševního zdraví."

"Což by nebylo tak špatné-" doplnila Arriane.

"-pokud bys tu potom nemusela zůstat a analyzovat výsledky," dokončila Penn.

"Čímž ale budeš chybět," řekla Arriane s úsměvem a naváděla Luce do druhé řady židlí. Pak zašeptala: "Na party."

Konečně se dostaly až k jádru věci. Luce se zasmála.

"Slyšela jsem o tom," řekla a měla pocit lehkosti, že konečně změnili téma. "Je to v pokoji Cama, viď?"

Arriane se podívala na Luce a pak si přejela jazykem přes zuby. Podívala se kolem, přes Luce. "Hele, Todd," zavolala a zamávala mu konečky prstů. Strčila Luce na jedno místo a řekla, že je bezpečné i to vedle ní (je to ještě dvě místa od Pana Cole). Pak poplácala na horkou židli. "Pojď se posadit k nám, člověče."

Todd, který postával ve dveřích vypadal, že se mu nesmírně ulevilo. Nevěděl, kam se má posadit. Šel k nim a polknul. Hned jak se posadil do židle, pan Cole vzhlédl od své knihy a čistil si kapesníkem brýle. Pak řekl: "Todde, jsem rád, že jsi tady. Zajímalo by mě, jestli bys mi mohl pomoct s takovou malou laskavostí po filmu. Vidíš, Venn diagram je velmi užitečný pro ..."

"Průměr!" Pennina tvář se najednou objevila mezi Arriane a Luce.

Arriane pokrčila rameny a vyndala si z tašky obří pytel popcornu.

"Jen se ráda starám o nové studenty," řekla a hodila jí máslový popcorn. "Máš štěstí."

Vzhledem k tomu, že bylo v místnosti šero, když se Luce rozhlédla, její oči okamžitě ulpěly na Camovi. Myslela na její krátký rozhovor s kamarádkou a na to, jak vždycky říkala, že nejlepší způsob, jak poznat chlapa, je sledovat s ním film. Můžou o něm vyjít najevo věci, které by v rozhovoru neřekl. Při pohledu na Cama Luce došlo co tím asi Callie myslela: Bylo docela vzrušující dívat se na něj koutkem oka a vidět, jak Cam vypráví legrační vtipy, kterým se všichni smějí a nakonec se k smíchu přidá i on sám.

Když se jejich oči setkaly, cítila se trapně a první instinkt Luce byl podívat se jinam. Jenže než to stačila udělat, tvář Cama se roztáhla v širokém úsměvu. Cítila, jak na ní nestoudně zíral. Cítila se chycená v jeho pohledu. Když jí zamával, Luce si nemohla pomoct a přemýšlela o tom, jak rozdílné bylo chování Daniela, když ji několikrát chytil, jak se na něj dívá.

Daniel se přiřítil s Rolandem natolik pozdě, že si je Randy zapsala. Jediná zbývající místa vyla v přední řadě. Prošli paprskem světla od projektoru a Luce si poprvé všimla stříbrného řetízku, který měl kolem krku a jehož medailonek měl zastrčený pod tričkem. Pak se jí ztratil z dohledu. Nemohla vidět ani jeho profil.

Jak se ukázalo, Starman nebyl moc vtipná, ale to jak studenti napodobovali Jeffa Bridgese bylo. Pro Luce bylo těžké se soustředit na děj. Navíc měla stále nepříjemný ledový pocit vzadu v krku. Něco se stane.

Když stíny přišly tentokrát, Luce už je očekávala. Poté o nich začala přemýšlet a počítala je na prstech. Stíny se stále objevovaly alarmujícím tempem. Luce nemohla přijít na to, jestli byla nervózní ze Sword&Cross ... nebo jestli to znamenalo něco jiného. Nikdy jich nebylo tolik, než ...

Tekly jí nad hlavou v hledišti, pak se plazily po stranách filmového plátna a nakonec sledovaly linie plátna jako rozlitý inkoust. Luce sevřela dolní okraj židle. Cítila bolest ze strachu, která bobtnala v jejích rukách a nohách. Měla napnuté všechny svaly v těle, ale nedokázala se přestat chvět. Tlak na jejím levém koleni ji donutil se podívat na Arriane.

"Jsi v pořádku?" zeptala se Arriane.

Luce přikývla a objala jí kolem ramen. Předstírala, že jí byla jen zima. Přála si, aby tento chlad byl způsoben jen příliš horlivou klimatizací.

Cítila, jak jí stíny tahají za nohy od židle. Zůstaly jí takhle blízko po celý film a každá minuta se vlekla jako věčnost.

O hodinu později Arriane tiskla oko k bronzově namalovanému kukátku na dveřích pokoje Cama. "Yoo-hoo," zpívala a smála se. "Slavnosti jsou tady!"

Vyndala z batohu, odkud vytáhla i popcorn, růžového gumového hroznýše královského.

"Podepři mě," řekla Luce a vyhoupla nohu do vzduchu. Luce dala ruce prsty k sobě a dala je pod černou botu Arriany. Dívala se, jak se Arriane opírá o zeď a používá hroznýše k zakrytí kamery, která dělala na chodbě dozor, zatímco ona sáhla na zadní stranu přístroje a vypnula ho.

"Tohle vůbec není podezřelé," řekla Penn.

"Jsi věrná after-party?" odsekla jí Arriane. "Nebo spíš Červeným?"

"Jen říkám, že existují i chytřejší způsoby." Pen si odfrkla, jakmile Arriane slezla dolů. Přehodila Luce přes rameno hroznýše a Luce se zasmála, když se začala kroutit na písničku Motown, kterou slyšely přes dveře. Když se Luce otočila, aby nabídla Penn hroznýše, překvapilo jí, že byla stále nervózní. Penn si kousala nehty a potila se na čele. Nosila šest svetrů i v bažinatém teplém jižním září-nikdy jí ale nebylo horko.

"Co se děje?" zašeptala Luce a naklonila se k Penn. Ta si vyhrnula rukáv a pokrčila rameny. Vypadala, jako by se jí právě chystala odpovědět, když se dveře otevřely. Vyšel z nich cigaretový kouř a hudba. Náhle se vynořil Cam a s otevřenou náručí je vítal.

"Přišla jsi," řekla a usmál se na Luce. Dokonce i v slabém světle měl krásně zbarvené rty. Když si ji přivinul do objetí, cítila se na chvíli malá a v bezpečí.

Trvalo to jen chvíli. Pak se obrátil a kývnul na další dvě dívky. Luce se cítila trochu hrdá na to, že objal jen jí.

Šli za Camem. Malá tmavá místnost byla přeplněná lidmi. Roland byl v jednom rohu a věnoval se pouštění hudby. Pár, který Luce viděla před několika dny, stál u okna.

Parta kluků s bílými Oxfordskými košilemi byly u sebe a občas se otočili za nějakou dívkou. Arriane neztrácela čas rozhlížením se po místnosti a vydala se hned ke stolu, který sloužil jako bar. Téměř okamžitě měla mezi nohama láhev šampaňského a smála se, když se snažila vypáčit z ní korek.

Luce byla zmatená. Anie nevěděla, jak se dostat k alkoholu v Doveru, kde byl okolní svět pro ní mnohem otevřenější. Cam byl zpátky na Sword&Cross jen pár dní a už se zdálo, že ví, jak propašovat všechno, co potřeboval k Dionýsově večírku, kam pozval celou školu. A všichni ostatní, kteří tu byli vypadali, že je to tak normální.

Stále stála na prahu a slyšela, jak hraje pop a fandění davu. Pak na ní Arriane zavolala: "Lucindooo, pojď sem. Chystám se pronést přípitek ..."

Luce cítila, jak ji to táhne dovnitř, ale Penn nevypadala, že by byla připravena vstoupit.

"Tak běž," řekla a mávla na Luce rukou.

"Co se děje? Ty nechceš jít?" Pravda byla taková, že i Luce byla trochu nervózní. Neměla ponětí, jak tohle dopadne, protože si stále nebyla jistá jak spolehlivá Arriane je. Určitě by se cítila líp, kdyby měla po boku Penn.

Ale Penn se zamračila. "Já ... já na tohle nejsem. Mám semináře v knihovně o tom, jak používat aplikaci PowerPoint. Vím jak proniknout do jakékoliv složky. V tom jsem dobrá. Ale tohle-" Stoupla si na špičky a nahlédla do místnosti. "Já nevím. Lidi tam si myslí, že jsem jen nějaká intelektuálka."

Luce se pokusila věnovat zamračený pohled. "A o mně si zas myslí, že jsem sekaná a my si o nich myslíme, že jsou to všichni banáni." Zasmála se. "Nemohly bychom se na to všichni prostě vykašlat?"

Penn pomalu ohrnula ret, pak vzala hroznýše a přehodila si ho přes rameno. "No, dobře," řekla a vešla dovnitř před Luce.

Luce zamrkala, aby si její oči zvykly na šero. Kakofonie naplnila místnost a Luce slyšela, jak se Arriane hlasitě směje. Cam za ní zavřel dveře a zatáhl ruku za ruku tak, že jí vtáhnul k sobě zpátky. Pryč od lidí.

"Jsem opravdu rád, že jsi přišla," řekl a položil jí ruku na záda a sklonil se, aby ho přes hlasitou hudbu slyšela. Jeho rty vypadaly k nakousnutí, zvlášť když řekl: "Skočil jsem ke dveřím pokaždé, když někdo zaklepal. Doufal jsem, že to budeš ty."

I když byl na ní Cam trochu rychlý, Luce nechtěla udělat nic, čím by to pokazila. Byl populární a neuvěřitelně pozorný. Jeho pozorností se cítila víc, než polichocena. Bylo pro ní divné cítit se dobře na tomhle podivném místě.

Věděla, že kdyby se snažila reagovat na jeho kompliment, zamotala by se do slov. Takže se jen usmála, což vyvolalo úsměv i na jeho tváři. Potom si ji přitáhl pro další objetí.

Nebyla jiná možnost, než ho chytit kolem krku. Cítila se trochu zmámená, když jí Cam stisknul a mírně jí nadzvednul nad zem.

Když ji položil zpátky, Luce se obrátila směrem k party. První co uviděla, byl Daniel. Nemyslela si, že by měl Daniel Cama rád. Seděl se zkříženýma nohama na posteli. Jeho tričko v černém světle zářilo fialově. Jakmile ho její oči našli, bylo těžké dívat se jinam...

Což ale nedávalo smysl, protože nádherný kamarádský kluk stál přímo za ní a ptal se í, co by si dala k pití. Další nádherný a o poznání méně přátelský kluk seděl naproti ní, ale on neměl být ten, na kterého se nemůže přestat dívat. A on na ni zíral taky. Tak soustředěně a s tajemným světýlkem v očích. Luce si nemyslela, že by jeho pohled mohla někdy dekódovat, i když už ho viděla tisíckrát.

Všechno co věděla bylo, že měl na ní vliv. Nikoho jiného v místnosti si nevšímala a rozpouštěla se pod pohledem Daniela. Mohla by se na něj dívat celou noc, kdyby nebylo Arriane, která si stoupla na stůl a zavolala na Luce. Pak zvedla do vzduchu skleničku.

"Pro Luce-" řekla a věnovala Luce svatý úsměv. "Pro tu, která k nám byla přidělena a prošvihla mou uvítací řeč, a která se nikdy nedozví, jak dokonalá byla - byla, že jo Ro?" Sklonila se, aby se zeptala Rolanda, který jí jako souhlas popleskal po kotníku.

Cam přišel s plastovým kelímkem se šampaňským v ruce a podal ho Luce. Začervenala se a snažila se to zakrýt smíchem. Všichni v místnosti zopakovali: "Na Luce! Na Sekanou!"

K jejímu boku se připlazila Molly a zašeptala jí do ucha delší verzi: "Na Luce, která tomu nikdy neporozumí."

Před několika dny by Luce utekla pryč. Dnes večer prostě jen obrátila oči v sloup a pak se otočila k Molly zády.

Ta holka nikdy nemůže říct nic, co by jí nějak ublížilo, jen jí popichuje. Takže se Luce odebrala ke stolu, kde byla Penn a schoulila se na židli. Penn jí podala provaz černé lékořice.

"Věříš tomu? Myslím, že se docela bavím," řekla Pen, zatímco šťastně žvýkala lékořici.

Luce si ukousla trochu lékořice a napila se šampaňského. Nebyla to moc chutná kombinace. Něco jako Molly a ona. "Takže, je Molly takhle hnusná na každého, nebo jsem já vyjímka?"

Nejdřív Penn vypadala, jako by se jí chystala dát jinou odpověď, ale nakonec Luce poklepala po zádech. "To je její obvyklé okouzlující chování, má drahá."

Luce se rozhlédla po místnosti plné šampaňského a řevu z gramofonu, disko koule rotující nad jejich hlavami, která odrážela na obličej všdch hvězdy.

"Kde se dají sehnat všechny tyhle věci?" přemítala nahlas.

"Lidé říkají, že Ronald může do Sword&Cross propašovat cokoliv," řekla Penn věcně. " Ne, že bych to po něm někdy chtěla."

možná tohle znamenalo to, co myslela Arriane, když říkala, že Ronald ví, jak sem propašovat věci. Jediná věc, která Luce scházela a kterou vážně chtěla, byl mobil. Ale pak ...

Cam mi řekl, abych neposlouchala Arriane co se týče vnitřního řádu školy. Tohle bylo asi v pořádku, byla to jen zdvořilost z Rolandovi strany. Čím víc se snažila odpovědět si na svoje otázky, tím víc jich bylo. Pravděpodobně byla "in" už tím, že byla na téhle párty.

"Dobře, hej vy zmetcí," ozval se Roland a snažil se získat si pozornost každého. Jelikož on obstarával hudbu, na chvíli jí stopnul. "Chystám se začít otevřenější část noci, a tímto vyhlašuji karaoke."

"Daniel Grigori!" zahoukala Arriana přes ruce.

"Ne!" zahoukal Daniel zpět, aniž by vypadl z rytmu.

"Aww, tichý Grigori sedí v koutku," řekl Roland do mikrofonu. "Určitě nechceš slyšet radši mojí verzi Hellhound."

"Věřím, že je to tovje píseň, Rolande," řekl Daniel. Lehce se na něj usmál. Luce měla ale pocit, že ten úsměv byl trochu rozpačitý. Typický úsměv pro reflektory.

"On má pravdu, lidi." zasmál se Roland. "Robert Johnson byl známí tím, že když začal zpívat karaoke, vyklidil pokoj." Vytáhl desku Burnside a dal ho do gramofonu. "Tak se přesuneme trochu na jih."

Rozezvučely se tóny elektrické kytary a Roland byl ve středu pozornosti, což znamenalo jen pár metrů čtverečných prázdného prostoru ve středu místnosti. Všichni ostatní tleskali nebo dupali nohama do rytmu, ale Daniel se díval na hodinky.

Pořád viděla jeho obraz, když na ní kývl v hale ten večer, kdy ji Cam pozval na večírek. Daniel jí tam z nějakého důvodu chtěl. Samozřejmě, že teď, když se tu ukázala, neudělá ani jeden pohyb, kterým by dával najevo, že ví, že existuje.

Kéž by ho tak mohla zastihnout samotného...

Roland si uzurpoval pozornost hostů, když si Luce uprostřed písně všimla, že Daniel vstal, propletl se kolem Cama a Molly a vyklouzl ven ze dveří.

To byla její šance. Zatímco všichni kolem ní tleskali, Luce pomalu vstala.

"Moment!" zavolala Arriane. Všimla si, že se Luce zvedá ze židle a řekla: "Oh, to ne, jde nám snad moje holka zazpívat?"

"Ne!" Luce nechtěla zpívat před celou místností, plnou lidí o nic víc, než se chtěla přiznat, jaký je skutečný důvod toho, že vstala. Ale byla tam, stála přímo uprostřed místnosti. Roland se opíral o mikrofon. Co teď?

"Já-já jen je mi líto, ehm, Tedda. To že tady není." Když to Luce dořekla, reproduktory její hlas ještě znásobily a roznesly ho po místnosti. Už teď litovala své špatné lži a skutečnosti, že nebylo cesty zpátky. "Myslela jsem, že se půjdu podívat dolů a zjistím jak je na tom s panem Colem."

Žádné z ostatních dětí nevypadalo, že by vědělo co na to říct. Jen Penn nesměle zavolala: "Pospěš si zpátky!"

Molly se na Luce uculovala. "Oh, láska." řekla a dělala, že padá do mrákot. "Jak romantické."

Počkat, to si myslí, že se mi líbí Todd? Ach, vždyť je to fuk. Byla jedna z lidí, u kterých rozhodně nechtěla, aby jí sledovali ven.

Ignorovala Molly a sunula se směrem ke dveřím. Tam se setkala s Camem, který měl zkřížené paže. "Chceš společnost?" zeptal se nadějně.

Zavrtěla hlavou. Na jiné pochůzce by si jeho společnost nejspíš přála. Ale ne teď.

"Hned jsem zpátky," řekla vesele. Než stačila zaregistrovat zklamání v jeho tváři, vyšla ven do haly. Po řevu na párty jí v tomhle klidu zvonilo v uších. Trvalo vteřinu, než mohla slyšet tiché hlasy za rohem. Nebyla si ale jistá tím, kdo to byl. Dívka.

"Promiň," řekla ... s výrazným jižním přízvukem.

Gabbe? Daniel se tajně plížil ven, aby se setkal s peroxidovou Gabbe?

"Už se to znovu nestane," pokračovala Gabbe. "Přísahám-"

"To už se ani nikdy znovu stát nemůže," zašeptal Daniel, ale jeho tón prakticky křičel. "Slíbila jsi, že tam budeš a nebyla jsi."

Kde? Kdy? Luce byla v agónii. Krok za krokem se k nim plížila po chodbě a snažila se být tiše.

Ale oni umlkli. Luce uviděla Daniela, který držel ruku Gabbe.

Naklonil se k ní pro dlouhý, hluboký polibek. Luce cítila, jak se jí hrudníkem šíří závist. Za rohem si jeden z nich povzdechl.

"Budeš mi muset věřit miláčku," slyšela říkat Gabbe sladkým hlasem, kvůli kterému se Luce rozhodla, že jí bude jednou pro vždy nenávidět. "Jsem jediná, koho máš."

New dess!!!

Mon, 31 Oct 2011 17:29:50 +0100

Mno jak už všichni asi víte, tak jsem se zbláznila do trilogie o Luce a Danielovi...Dess jsem taky zaměřila na tento příběh...a musím říct že po dlouhé dřině...asik 2 hoďky...vím, některé se dessem srbete i víc a jsou upe dokonalé...¨ten můj sice není až tak dokonalý...ale musím říct, že pomalu ale jistě přicházím na různé triky jak propojit obrázky atd... Na dess jsem si stáhla asi milion obrázků, ale použila jich jen pár...tak nwm jestli je nechat na další des...ale asi jo...už budu přemýšlet a pomalu makat na Vánočním dessu abych vás všechny upe ohromila!!!Prostě tenhle Vánoční dess musí být perfektní a podle mých představ=)

Tenhle dess se mi moc líbí a musím se pochválit že se mi i celkem povedl...ale není dokonalý...jsou na něm viditelné mouchy, které se mi už opravdu nechcou odstraňovat...tak snad je překousnete a pak si užijete dokonalý Vánoční dess=)

Tak zatím kočky!!!

Vaše Teujfel =o*